ELON TURGEMAN: Climb Up

U nás zatím neznámý izraelský kytarista Elon Turgeman (* 1960) má pestrý životopis: vyrůstal v rodině židovského liturgického zpěváka, jeho předkové z matčiny strany hráli hudbu na marockém královském dvoře. Sám se však vydal jiným směrem: jako malý s bratry poslouchal Elvise, Raye Charlese a Beatles, velmi brzy propadl jazzu a po třech letech ve vojenské kapele odešel do Spojených států, kde v 80. letech studoval na Berklee. Doma v Izraeli je dávno etablovaným hráčem, avšak do povědomí mezinárodní veřejnosti se dostal až aktuálním albem, mimochodem už druhým, které v roce 2017 vlastním nákladem vydal. Důvodem, proč se nyní o Turgemana začal zajímat i anglosaský jazzový tisk, je spolupráce se špičkovým americkým bubeníkem Adamem Nussbaumem, u nás známým například z jeho spolupráce s Liborem Šmoldasem.

Devět skladeb alba vznikalo přímo pro tuto sestavu, v níž vedle Turgemana a Nussbauma hrají zkušení izraelští hudebníci Avi Adrian (klavír, klávesy) a Yorai Oron (basa) a ve dvou skladbách se přidává saxofonista Mark Rozen. Hudebně nejde o nic víc než – ovšem výborně zahraný – mainstreamový jazz. Nicméně při pozorném poslechu můžeme ocenit pestrost nahrávky, která sahá od souhry elektrické kytary s akustickým pianem přes inspiraci latinou (Blues For Niran) a flamenkem (skladba Paco, pojmenovaná prý v den úmrtí Paca de Lucíi) až po velmi dobře zvládnutou fusion (titulní Climb Up) nebo naopak náznaky swingu (Lia). Nussbaumovy bicí sice pozvedají celek podle očekávání o úroveň výš, ale nederou se za každou cenu do popředí, a tak hlavním nástrojem zůstává Turgemanova kytara. Celkovou mozaiku zvuků pak vedle zmíněných saxofonů Marka Rozena dotváří kalimba ve skladbě Paco.

Album Climb Up nepřináší nic zásadně nového. Elon Turgeman, který za své kytarové učitele považuje Pata Methenyho nebo Mikea Sterna, však dokládá, že umí napsat mainstreamový moderní jazz nadprůměrné kvality a zahrát jej tak, že výsledek má daleko k nudě.

vlastní náklad, 2017, 60:45

 

 

Přidat komentář