EMIL VIKLICKÝ TRIO: Hraje Suchého & Šlitra

Pianista Emil Viklický během posledních pár měsíců obohatil svou diskografii o koncertní triové album Humoresque (vyšlo v USA), o záznam z loňského recitálu s Miroslavem Vitoušem z brněnského JazzFestu (vyšel v Japonsku), o archivní nahrávku koncertu s Vladimírem Mertou (vyšla u domácího Galénu) a konečně o studiové album s úpravami písní Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (taktéž Galén). Jde o úpravy posluchačsky přístupné a přitom skvěle a zajímavě zahrané.

Semaforské písně – od nejznámějších (Pramínek vlasů, Motýl) po méně známé, ale také mimořádně silné (Na vrata přibili můj stín) – Emil Viklický nahrál v triu s kontrabasistou Petrem Dvorským a s bubeníkem Tomášem Hobzekem. Dvorského měkký kontrabas nejen kontrastuje s poměrně tvrdými bicími (ty zvýrazňují taneční rytmus v instrumentálních skladbách, případně ilustrují zpívaný text – bušení v úvodu Na vrata přibili můj stín), ale také se skvěle doplňuje s hlasem hostující Bereniky Kohoutové. Viklického piano pak střídavě hraje roli sólovou i doprovodnou – opět podle toho, zda se jedná o verzi instrumentální, nebo zpívanou. Vedle Kohoutové se mikrofonu několikrát chopil sám Jiří Suchý, z toho jednou v překvapivém, ale povedeném pěveckém duetu s Emilem Viklickým.

Třebaže je nadpoloviční většina skladeb beze slov, Emil Viklický odolal možnému pokušení přeměnit písně na posluchačsky nepřístupné jazzové variace. I tam, kde si dopřál prostor pro (nedlouhá) sóla, ctí písňovou formu a neopouští původní melodii. Na druhou stranu tam, kde skladba už už hrozí sklouznout k předvídatelné barové produkci, vše zachraňuje nejen hráčské umění, ale i nenásilné harmonické i melodické variace předlohy (Tereza).

Bonusový duet Bereniky Kohoutové a Vojtěch Dyka Dotýkat se hvězd s hostujícími dechy, který vznikl už v roce 2014, lze pak číst jako připomínku toho, že pro Emila Viklického nejde o první kontakt s tvorbou letos jubilujícího divadla.

 

Galén, 2019, 48:16

 

 

 

Přidat komentář