Třebaže se Finsko nachází na samé periferii Evropy, vzniká tam řada zajímavých nadnárodních spoluprací. Za pozornost stojí „finská balkánská dechovka“ Jaakko Laitinen & Väärä Raha, helsinská klezmerová skupina Freilach mit Kneidlach, hráč na čtvrttónovou truku Ilkka Arola, který čerpá z hudby Blízkého východu, nebo finsko-španělská skupina Cuejero. Jinou zajímavou mezinárodní spolupráci nabízí na svém sólovém debutu, vydaném na konci letošního ledna, finská zpěvačka Emmi Kujanpää.
Před časem, když Finsko slavilo sto let nezávislého státu, se ocitla v Bulharsku na akci organizované tamní finskou ambasádou. Tam začala její spolupráce s proslulými bulharskými sbory, konkrétně s jejich novou generací Le Mystère des Voix Bulgares Vocal Academy pod vedením sbormistryně Dory Christové. Základ alba tak stojí na střídání a prolínání průzračného sólového hlasu Emmi Kujanpää a sborového zpěvu dvanácti Bulharek, které v jednotlivých písních buď pouze doprovázejí, nebo nenápadně vyplouvají do popředí. Kdo si chce takový pěvecký koncert vychutnat ve zkrácené verzi v pěti minutách, může začít poslech od členité skladby Celestia, věnované živlům – krystalicky čisté vodě a ohni spalujícímu les. Další skladby opěvují bytosti ze severské mytologie, ale také stromy nebo prostě jen krásu zpěvu.
Nani je sice především vokální album, ale neznamená to, že by jeho autorka zcela zavrhovala nástroje. Emmi sama hraje na jedenácti- a čtyřicetistrunné kantele, tedy finský národní nástroj. V písních slyšíme také řadu decentních perkusních nástrojů a náladu skladby Milenka doslova rozrazí tóny trubky Jarkka Niemeläho, který se přidá i jako zpěvák. Znovu pak trumpeta hraje výraznou roli ve svižné skladbě Sirkus Savonia, která posluchače skutečně přenese z hlubokých finských lesů do prostředí kosmopolitního cirkusu. Když se pak v závěru album vrátí k tiché chvále přírody, má člověk chuť poslouchat znovu, v ještě větším klidu a usebrání.