ENEIDA MARTA: Ibra

ALG Eventos, 2019, 49:29

Zpěvačka Eneida Marta z bývalé portugalské kolonie Guineje-Bissau natočila své nové album jako poctu loni zesnulému Ibrahimu Galissovi, svému příteli a velkému vzoru. Galissa, ročník 1982, pevně zakotvený v griotské tradici, prošlapával nové cesty ve hře na koru. Eneida Marta jeho předčasně ukončený život nereflektuje jeho hudebním jazykem, ale po svém. I její album vychází z tradice africké hudby, ale je posluchačsky velmi přístupné.

Nástroje, které ve dvanácti písních alba slyšíme, známe velmi dobře z naší i mezinárodní hudební scény – vedle běžné kytary, baskytary, kláves, bicích a violoncella působí lehce exoticky pouze portugalská kytara (Ricardo Gordo) a samozřejmě nejrůznější perkuse. Právě práce s rytmem tvoří kontrast k poměrně konvenční práci s klávesovými nástroji – viz klavírní předehru v písni Paulo Nanki, která se postupně rozvine do karibského rytmu. Podobně jako mělo Portugalsko své kolonie na obou březích Atlantiku, zve nás zpěvačka v tomto případně na globální výlet. A přitom představí i další osobnosti bissauské scény, které si přizvala jako hosty – mladou interpretku Missy Bity a hudebníka Zé Manela.

Album se nahrávalo zčásti v Guineji-Bissau a zčásti v Portugalsku a míchalo se v Abidjanu v Pobřeží slonoviny. Produkci měl na starosti tamní zvukový mág Athanase Koudou, který se podílel na albech Mory Kantého, Salifa Keity a dalších velikánů africké scény. Právě díky jeho přístupu je hudba, kterou Eneida Marta nabízí, dobře namíchanou fúzí západního popu, afrických a karibských rytmů. Výsledkem je obecně akceptovatelný tvar, který je stále dostatečně exotický, stojí na neotřelých rytmech a přitom nepostrádá výrazné melodie a snadno zapamatovatelné pasáže, které mohou být „čitelné“ mainstreamovému publiku například v Evropě. Texty jsou sice pro našince nesrozumitelné (překlady v bookletu bohužel chybí), ale zaujmou slovy jako Facebook nebo Instagram. I po této stránce jde tedy o současnou nahrávku, která by neměla zapadnout.

Přidat komentář