Ledová inspirace se vždy znovu promítá do bezbřehých opusů italských Glacial Movements, ledovce v nich tají, kry plynou, sněžné vánice zasypávají zemi. Což nastoluje otázku, jak pokaždé znovu naplnit ustálenou osnovu, zda se ze zadaného úkolu nestane neustále znovu přežvýkávaná macha. Alessandro Tedescchi, osnovatel labelu a výkonný hudebník coby Netherworld tomu čelí, že oslovuje potenciální resuscitovatele tématu, pokud možno co nejosobitější a nejrůznorodější. K těm náleží i Eraldo Bernocchi (1963, rodák z Milánu), původně punkový kytarista, spoluzakladatel formace Sigillum-S a dalších projektů, který už spolupracoval s kdekým od Harolda Budda před Billa Laswella po Markuse Stockhausena. Nejen že ho oslovil, dlouhé měsíce s ním vyměňoval podklady, vzbuzující emoce a pocity, kreace a nápady, než oba dospěli k výslednému albu Himuro, což je japonský výraz pro ledový pokoj z éry Edo. Netvrdím, že tato dvouroční spolupráce je na první poslech zřejmá, nicméně vyzařuje určitou kompaktnost pojetí mezi ambientem, dubem, space, zopakovávanou fragmentárností a experimentujícím zadrónováním. Oba hráči vyznávají elektroniku, Bernocchi k ní přidává barytonové kytary, které jako kytary téměř nerozeznáme, Netherworld pak fields nahrávky a další vychytávky. Ta kompaktnost je natolik zapevňovaná, že téměř nerozlišujeme obsahy jednotlivých skladeb (ledové vody, mrznoucí déšť a podobně), naopak nám vše splývá v jednom rytmizovaném proudu. Neustálé nahlučování, propraskávání, prohřmívání, zatřaskávání se hybně valí, dusavě posouvá, před námi se vyjevuje, ne: vybořuje, ne: vyborcovává ztajemňovaná široširost, vždy znovu vyvěrá značně totožná záběrovost s metelicovým plynutím. Je to zvukové prozurčování, bezbřehá vřavnost, vyvolávající představu jitření, řítivosti, obtočnosti, poledovice s popraškem sněhových vloček. Ať se záběry před námi rozevírají do ledozpytného pnutí, popadávavého hybnění, fukéřové nabíravosti, prošelestňované běhutosti nebo zakolísávané zatěkanosti, pojítkem je ledový neklid, podperkusněný tlumivostním mlátivostněním. Nasvědčuje tomu i obal desky: šedá v šedé jako by už předem evokovala zahutňované žíření, znezřetelňované obzírání a provokující mátožnění. Rytmus je obalován vzrušivým třeskutněním a nabíhavostním řinutím. Další díl této ledovcové ságy labelu tedy znovu může fascinovat i vzrušovat. Možná přímočařejší extravagantností než nejpůsobivější díly této edice, ale přece.
Glacial Movements Records, 2017, 55:28