Eric Bibb & North Country Far With Danny Thompson: Happiest Man In The World

ericAfroameričan Eric Bibb a Angličan jako poleno Danny Thompson mají mnoho společného, přestože se dostali na stejnou křižovatku 01z opačných stran Atlantiku i trochu jiných žánrových břehů. V New Yorku narozený, ve Finsku žijící Bibb odmala přirozeně inklinoval k blues i folku. Mezi rodinné přátele patřili Pete Seeger nebo Bob Dylan, který jedenáctiletému Erikovi radil, ať se při hře na kytaru „vykašle na ty ozdůbky a hraje to jednoduše“. Opravdu legendární kontrabasista Thompson, rodák z Devonu, začínal s folklórem, ale už jako mladíček se v Londýně nadchl pro skiffle, prošel „kmotrovskou“ kapelou britského blues Alexis Korner’s Blues Incorporated a v sestavě Pentangle se úspěšně snažil znovupropojit ostrovní lidovky a blues v jedno. Když Danny Thompson slavil v roce 2014 pětasedmdesátiny velkorysou sérií koncertů, mezi gratulanty nechyběl, vedle velikánů anglického folku jako Ralph McTell a Martin Simpson, ani Eric Bibb. Což určitě přispělo k budoucí spolupráci, i když důvod setkání v nahrávacím studiu na anglickém venkově vysvětluje Bibb úplně jinak: „Jednou se mi Olli (Olli Haavisto, hráč na dobro z Bibbovy finské kapely North Country Far) svěřil, že by rád nahrál desku s Dannym, který patří k jeho hrdinům. Prý jestli je nějaká šance. A stalo se, protože se mělo stát.“
Dobře se stalo. Z téměř čistě akustické desky (s výjimkou několika tichých stop Olliho pedálové steel kytary) čiší nestrojený optimismus, nadhled, přirozená souhra. Snadno uvěřit titulní písni, že je Bibb nejšťastnější chlap na světě. Co víc, hodně z toho štěstí umějí muzikanti vyslat k posluchačům. „Hendrix byl zrozen, aby hrál Voodoo Chile, Mandela, aby byl osvobozen, a já zase k tomu, abych se stal tvým mužem,“ zpívá Bibb humorný lovesong Born To Be Your Man svojí skandinávské manželce a lze mu věřit, že nemá žádné větší ambice. Ale ne, že by vše byla selanka, byť i boj s neodvratností plynutí času ve zhudebněné básni Prison of Time spisovatele a ekologického aktivisty Wendella Berryho vyznívá smířlivě. Poté, co si autorsky „odpočinul“ loňským zdařilým tribute Lead Belly’s Gold, nastřádal Bibb vůbec dostatek dobrých autorských nápadů. Ovšem do celku se mu výborně hodil i americký tradicionál Tell Ol’ Bill, který už hrává dlouho a musel ho slýchat už ve svých newyorských letech od táty Leona Bibba a „strýčka“ Boba. Pro změnu k ostrovní straně vyváží atmosféru alba píšťalka whistle v rukách hostující irské písničkářky Mary Murphy, nesoucí vzdušnou melodii instrumentálky Blueberry Boy. Překvapení? Evergreen You Really Got Me kapely The Kinks, onen slavný manifest silové, živočišné, zkreslené elektrické kytary, zde elegantně přepracovaný na tiché, křehké, pomalé, sofistikované country blues. Takhle chytlavá, přitom vkusná a nepodbízivá alba nevznikají každý den.

Stony Plain, 2016, 51:55

Přidat komentář