ESB: ESB

ESB - ESB_Frontcover_RGBYanna Tiersena mají posluchači zafixovaného jako tvůrce hudby k Amélii z Montmartru. Přitom sám Yann se proti stigmatu tvůrce „hodné šansonové muziky“ vymezil na mnoha sólových deskách, naposledy výrazně na loňském albu Infinity. Ještě výraznějším krokem stranou je ale jeho angažmá v rámci tria ESB (dříve Elektronische Staubband). Spolu s Lionelem Laquerrièrem a Thomasem Polim totiž dává naplno propuknout své vášni pro analogovou elektroniku.
Trojice se nejprve prezentovala na koncertech, kdy se jednalo v podstatě o plně improvizované večírky. Po čtyřech letech fungování se pak nastěhovala s technikou do Yannova nahrávacího hájemství, aby nejvypečenější momenty společného hraní konečně zvěčnila i ve studiové podobě. Pravidla byla jasně stanovena: každý člen se musí rozhodnout pouze pro dva analogové miláčky. Do hry tedy vstoupily klouzavé zvuky ARP syntetizátorů, hluky Korgů a sekvence Moogových analogových hraček. Výchozími zvuky se trojice vrací v čase nazpátek do elektronicky psychedelických 70. let, přesto si Francouzi dávají opravdu záležet na tom, aby nezněli jako revival Jeana-Michela Jarrea, Tangerine Dream nebo Johna Foxxe. Přesto právě úvod sedmidílné, plně instrumentální desky se blíží asi nejvíce přelomové kolekci Metamatic bývalého předáka Ultravox. Tedy její více experimentální stránce. ESB se chvályhodně straní užití šablonovitých sekvencerových linek (jako například řada hudebníků labelu Groove Unlimited). Snaží se vést každou skladbu spíše ručně pojatými vyhrávkami a tím se dostává do meziprostoru, který přináleží jak minulosti, tak současnosti. Z toho důvodu může poslech jednou připomenout Klause Schulzeho, podruhé Tima Heckera, potřetí Popol Vuh a počtvrté zase Fuck Buttons. Osobitý, dalo by se říci, až novátorský přístup k archaicky elektronickým nástrojům dělá z debutové kolekce trojice více než jen desku pro zaryté milovníky kosmicky elektronických výletů.

Bureau B, 2015, 42:41

Přidat komentář