ESM: nESMysl

Pohrobci Napalmed ESM, což není Evropský stabilizační mechanismus, ale Eine Stunde Merzbauten, přišli letos s dalším opusem. I když jsem měl pro Kopela vždy slabost, před ustavením ESM se zdálo, že se začíná opakovat. A první nahrávky ESM byly spíše jen vtipnou ukázkou, jak se inspirovat klasickými nahrávkami noisu a industriálu k osobitým parafrázím. Letošní šesté album nESMysl ale představuje výrazný posun vpřed a už nenabízí jen hlukové stěny, které se relativně rychle proměňují, ale zachovávají si svou intenzitu.
K staršímu pojetí má nejblíž závěrečná skoro půlhodinová improvizace Živě /Mrdvě v štúdiu Pon Terex. Stojí hodně na obvyklém vrstvení nejrůznějších ruchů, i když je více zkreslených kytarových a baskytarových než vytvářených jednoduchými oscilátory a deformovaných řadou efektů. Tentokrát však nedošlo na vytváření masivní zvukové stěny, i když v druhé části skladby vznikla táhlá plocha. Z té vystupují různé podivné ruchy a zvuky, často zkreslené, vedle táhlých i perkusivní. Skladba tak dostala osu a směřování. Paradoxně ji táhlý základ přibližuje až ambientu, i když jinak jde o hodně hlukovou záležitost.
Ještě zajímavější je Svět L.O.M., který kapela označuje za jazzový, ovšem nejblíže má k free rocku. Improvizační charakter zůstal zachován, ovšem výraznější roli hrají typické rockové nástroje, jako jsou elektrická kytara a hlavně virbl, který skladbu žene vpřed. Podobná vybočení Radek Kopel nabízel už dříve – mám na mysli jeho Noisax Jazzostrial Fractamental s japonským saxofonistou Hirojukim Fudžiwarou – ovšem i to se neslo v duchu industriálního noisu. Po něm však není ve skladbě mnoho stop. Pokud noise, tak především kytarový, ale žádné zvukové stěny jako na živáku Sonic Death. Kytara hraje důležitou roli, ovšem produkuje spíše osamělé tóny, z nichž se ne a ne vylíhnout motiv, což trochu připomíná Roberta Frippa na albu King Crimson Starless And Bible Black. Elektronika a ruchy sice nechybí, ale po většinu doby jen dotvářejí skladbu, kterou drží pohromadě bicí.
V prostřední části přibyde hluků na úkor rytmu, což jí dodává na pestrosti, i když ji to přibližuje ke staršímu materiálu. Občasné vpády bicích však udržují napětí, stejně jako střídání plnějšího zvuku s řidším. Nejen vrchol alba, ale i jeden z vrcholů celé kariéry.
Na závěr jsem si nechal úvodní skladbu HlaSlova (Slabý text), kde soubor rezignoval na veškeré nástroje a vytvořil svoji typickou koláž pouze ze slov a znalec si pošmákne. Kopel je vybral z recenzí a článků pánů Z. K. a Petra Slabých. Nejde však jen o samotný nápad, ale o celkové vyznění, které je surreálně dadaistické, kdy na operačním stole dochází k náhodnému setkání deštníku a šicího stroje. Některé kombinace slov jsou skutečně fascinující. Je jen škoda, že si trio více nepohrálo s využitím delaye a dalších efektů, které se objevují v závěru. Skladba tak mohla transformovat do další hlukové roviny a lépe se pojit s dalšími.

Napalmed, 2017, 68:3301

Přidat komentář