Dvě jarní novinky brooklynského labelu DFA jasně ukazují šíři záběru zde vydávaných kapel. Začněme elektronickými elegány Essaie Pas. Tito Kanaďané toho mají za sebou už poměrně dost. A to jak společně (dvě alba, nějaké nosiče kratší stopáže), tak separátně. Marie Davidson vedle Essaie Pas ještě paralelně vede spolu s protřelým elektronikem Davidem Kristianem studiový projekt DKMD a ještě k tomu měla čas natočit dvě sólovky, zatímco parťák Pierre Guerineau se věnoval především produkci (včetně desek Dirty Beaches nebo Femminielli). Jejich novinka tak trochu odráží bipolaritu obou osobností projektu a nejlepší formát pro jejich novinku je rozhodně vinylové album. Jeho první polovina je totiž plně v cold wave područí. A to tak, že duo zvolilo pro skladby, míchající v sobě nostalgii po osmdesátkách, temné odstíny dark wave i disko horečku sobotní noci, texty v přiléhavé francouzštině. Druhá polovina poskočí o dekádu blíže k současnosti a oddá se plně tanečnímu minimal třeštění, tak, jak ho známe například od Underworld nebo GusGus. Jean Michel Jarre si podává ruce s Xeno & Oaklander a celá osmiskladbová kolekce působí jako manželská dohoda po patnácti letech soužití. Každý z dvojice se trochu vyhranil, trvá na svých zásadách, přesto je mu jasné, že pokud to má duo táhnout dál, je potřeba zatnout zuby a být připraven k velkým kompromisům. Proto deska zní, jak split dvou separátních projektů, které spojují jen vokály obou protagonistů a temný podtón obou polovin desky.
Jako další desku si label DFA (vedený Jamesem Murphym z LCD Soundsystem) vybral absolutní protipól za všech okolností elegantních, temných, elektronických Essaie Pas – rockové šílence Guerilla Toss. Tohle garážově hlukové družstvo vše hraje především na silně afektovanou zpěvačku. Tu by asi většina z nás doma nechtěla, na koncertě jí ale všichni pro nelíčenou frackovitost milují! Zrozena z hlubiny smradlavých suterénů Bostonu je Guerilla Toss považovaná za pevnou součást místního undergroundu plnou bláznů a podivínů. Impulzivní a živelné nejsou pouze jejich písničky, ale i způsob, jakým chrlí nový materiál do fanoušků. Devět nahrávek za dva roky? Není problém! Ovšem, nejedná se o žádné samopalově limitované edice samotných protagonistů. Vždyť o materiál se postaral například label Johna Zorna Tzadik. U pětice se v poslední době leccos změnilo. Nejvíce asi fakt, že se Guerrila Toss nepotlouká po předměstí Bostonu, ale kvinteto přemístilo své aktivity do New Yorku. To zásadní, punková akčnost, sestavu rozhodně neopustila. Noise rock, pro někoho spíše core, avantgarda, výrazná rytmika a ujetá analogová elektronika. Arab on Radar potkávají Melt Banana nebo Don Vito. Celé se to ale vyznačuje párty charakterem, takže zařazení do rodiny DFA má své opodstatnění.
DFA/[PIAS], 2016, 35:58; DFA/[PIAS], 2016, 28:35