EXODOS: Heuristics

Také improvizovaná hudba může obsahovat určitá klišé, při jejichž použití se přiklání tu k jazzu, tu k rocku, tu ke klasicizujícím předlohám. Švýcarsky ubytované kvarteto Exodos, sestávající z kornetisty, trumpetisty a křídlovkáře Guye Bettiniho, klarinetisty a altsaxofonisty Fabia Martiniho, kontrabasisty Lucy Sisery a bubeníka a vokalisty Gerryho Hemingwaye, které v dubnu 2017 nahrálo své album Heuristics ve studiu Beyond Groove, nepodléhá ani jedné z podobných propozic. Ve své takřka hodinové suitě, počínající prologem a završené exodem, se vyzurčovává či protěkává k neopakovatelné souběživosti, v níž nic nepřipomíná machu; naopak: každý nástroj se prodírá k vyjádření nálady a rytmu toho kterého tématu, každý hudebník si objevuje ať sólové, ať pospolité vyjádření, všichni se rozehrávají, přivolávají, rozhrnují se, vyličují, doličují, souputničí, přičemž je nic nesvede do notoricky známých peripetií, vzájemně se prodychťují, nadbíhají, províjejí, vedou si svou, ale nevzdorují si, z jejich osobních a osobitých představ vyvstává neuspěchaný souhrn, jehož každá položka je předůkladně, řekl bych až do mrtě probrána. Bettini s Martinim samozřejmě nepřetržitý sled evokací vedou, ale rytmika je neustále (pro)následuje, závažná sdělení tak probíhají jakoby mimochodem, jsou zaplňována (po)drobnostmi, zneklidněně vytěkávají i zase zaklidněně vývrtňují. Není tu hluchých míst, obzírání všech je takřka ztotožňované, protože jsou vždy připraveni dění obnovit, vyšeptat nebo vydeptat, rozharašit, dopovědět, ale také třeba rozmačetovat. Takové líčení může být rozmacerováno do nejtajnějších závitků, ale tito čtyři sólisté v každém okamžiku vědí, kdy přistoupit k proměnlivosti děje, kdy ustoupit, aby sólo nebylo na úkor celku, nýbrž aby zmnožilo a zroztodivnilo evokaci vyprávění. Zejména Hemingway přesně ví, kdy si s bicími zafanatizovat, kdy být promlatný a kdy pomlatný. Skutečně tu nenacházím ani v jedné z osmi peripetií skulinu, která by narušila celistvost napětí či natěsněnost zlyrizovaného vizionářství. Je to neodbytné album, které nemůžete přejít s nezájmem.

 

 

Leo Records, 2018, 59:18

 

Přidat komentář