Extáze ve studiu

Dle ankety UNI nejpopulárnější tuzemská kapela, vstoupila do honosného studia v pražském Smetanově divadle, aby zde natočila svou prvou dlouhohrající desku. Její název je BUBLEBLOWING a měla by být na trhu již počátkem května. Náklad se u všech nosičů dohromady odhaduje na 10 000, distribuce (palčivý to problém současnosti) bude prý skvělá a deska, alespoň doufám, ještě lepší. Návrh na obal byl podobně jako u předchozího Pigmentu zadán Davidu Pajerovi. Po umělecké stránce se dále na celé realizaci podílejí vedle základní čtveřice – Jan Muchow, Jan Gregar, Petr Wagner, Irna Libowitz – i občasně hostující křehká zpívající víla ze země tisíce jezer Riikka M. Pelo (19 let) a také dva producenti. Tím prvním je Ivo Heger, kytarista z Toyen, který, ač teprve v této roli sbírá zkušenosti (kdo je u nás má?), má profesionální přístup a tolik důležité zapálení pro věc. Nápomocen je mu naopak zkušený a ostřílený studiový inženýr Colin Stuart, blízký spolupracovník proslulého Steve Lillywhita. Mluví se i o třetí osobě, údajném producentovi Valentines a vůbec většiny projektů firmy Creation, ale v době psaní tohoto článku nebylo zatím nic potvrzeno. Na úvod zbývá ještě dodat, že vše finančně kryje (mj. 600 Kčs za hodinu pronájmu studia), distribuuje a zajišťuje REFLEX RECORDS, nová gramofonová firma Zatím jsou v jejich stáji vedle Ecstasy i Tři sestry a Plexis, čímž se mi přímo vnucuje první otázka pro Honzu Muchowa s nímž jsem se sešel den po mé návštěvě studia.

Není to tak trochu nakopnutí ideálů být pod jednou střechou s Třemi sestrami a Plexis? Doufám, že se z vás nestanou „Půlnoční rebelové“ ožírající se „„Na kovárně“?
Jirka Pátek z VZ je teď můj šéf a Magor Doležal ze Sester jeho podšéf, tudíž to nebudu komentovat… ale ne, jde o to, kde u nás by jsi chtěl najít stájovou společnost, která má svůj styl? Creation a 4AD u nás prostě neexistují.

No dobře, a proč právě Reflex?
Dostali jsme čtyři nabídky. První byla od Monitoru, druhá od Radia 1, ale ty jsou ještě dost nefunkční, a pak se ozval ještě Bonton a Reflex, ten byl ze všech takovej nejpružnější. Třeba Bonton dával víc peněz za studio, ale chtěli to s náma nejdříve jen zkoušet Natočit kvalitní průzkumové demáče, pouštět je v rádiu a sledovat ohlas. Bonton byl prostě takovej opatrnej a my nechtěli čekat.

A jaké vám Reflex nabídl finanční podmínky?
Lepší než třeba Monitor, ale já už teď vím, že moje záloha padne na novou kytaru. Dostali jsme zatím zálohu na natáčení. Z té však hradíme zkušebnu, kde po nás majitel chce 1 500 měsíčně. Další peníze dostaneme podle toho, jak se to bude prodávat.

Vrátím se ještě k Pigmentu. Prý už ho posíláte i do Anglie?
Dopisů s žádostmi o Pigment jsme už dostali z Anglie pětadvacet, prsty v tom má Míla Špáňa, náš kamarád z Kladna. Poslal desku Johnu Peelovi a ten z ní, alespoň co jsem z těch dopisů pochopil, několikrát hrál Honeyrain a též uvedl na nás kontakt. Je to pro nás povzbuzující. Vem si, kolik lidí u nás zareaguje na rozhlasovou annonci… Těch pětadvacet, to jsou lidi, fanatici, kteří jdou za hudbou a chtějí pro sebe objevovat nové a nové kapely. Mílo Špáňo, díky.

A teď už k natáčení… Je deska Loveless od Valentines právě ta, která může vaši práci ve studiu nejvíce ovlivnit?
Ta deska je skvělá, ale základní vliv to není. To spíš jejich předchozí lsnʼt Anything mělo na Extázi prvopočáteční vliv. Loveless má též určitý vliv, ale takovej mají i Primal Scream a pro mne osobně i Nine Inch Nails.

Záleží vám na oproštění se od vlivů britské scény a nalezení vlastního osobitého výrazu?
To je těžký. Samozřejmě bychom chtěli jít svým směrem, ale když jsme odkojený Anglií, tak do toho nejde cpát něco na způsob Už jsme doma. Ti nás absolutně neoslovují, nic nám to neříká. Pokoušíme se jít vlastní cestou, ale spoustě lidí se může zdát že tomu tak není. Přinejmenším se však pokoušíme jít od Pigmentu dál.

A jakým směrem se to vyvine? Ten fantastický noise zvuk omezíte nebo rozšíříte?
Vazby na Pigment tu jsou ve dvou-třech písničkách. My jsme do toho natáčení šli s tím, že chceme více používat samplů, jak na kytary, tak na cokoliv. Pokoušet se využívat vazby. Hodně věcí tam bude pozpátku, což zní skvěle. Je tam písnička, která je stavěná na tom, že víc než polovina hudby je zpomalená, čímž to dostává hutnější spodky. Ten noise rachot bude na desce základní. Pokoušíme se však najít vícero způsobů, jak ho podat, aby to neznělo jednotvárně.

To samplování bude jen studiový, nebo i z terénu?
To z venku by stálo moc, takže bohužel jen studiový.

Aha. Nedá se tedy říci, že by vše probíhalo podle vašich představ?
Z finančních důvodů to nelze dělat tak, jak bychom chtěli. Původně jsme měli v plánu jít do studia jen s prvotníma nápadama a tam je dotvářet, dokončovat. Na to ale není čas. S přípravou natáčení jsme proto začali už v prosinci ve zkušebně. Nahrávali jsme na čtyřstopej magneťák a třídili nápady.

Kolik času máte ve studiu vyhrazeno?
Začali jsme teď v pondělí 24. 2. a jedeme do neděle 1. 3., a to denně od 14 do 23 hodin. Potom bude pauzička a následuje 12-13 dní míchání a dotáčení vokálů na závěr. Ještě v životě jsem tolik nepracoval.

Prozradíš názvy písniček? A jaká bude stopáž?
Původně jsme měli v plánu udělat nejdelší LP u nás, zhruba hodinové, ale v Loděnicích řekli, že na to nemaj stroje a že maximální délka je 48 minut A tak to bude zhruba v tomto čase. Písniček je na desce osm a povětšinou budou propojený, aby to mělo jednotnou atmosféru. Samozřejmě, že náhlé zvraty a snad i nějaká mezera nebudou ke škodě. Názvy známe zatím jen u těch kusů, které byly dopředu víc připraveny a tvoří kostru desky – Absint, Icecream Star, Swoony, Pistacchio Places.

Měli jste před vstupem do studia přesnou představu o zvuku, koncepcidesky, anebo to dotváříte až na místě?
Představu jsme měli spíš o pocitu. To základní jsme si nechávali až na chvíli, kdy budeme umět odhadnout možnosti studia.

Co Riikka? Jaký bude mít prostor na desce, menší než Irna?
Menší. Jednu písničku – bude se pravděpodobně jmenovat Seven – odzpívá sama a v několika dalších bude zpívat spolu s Irnou. Riikka je tady na měsíc. Původně jsme si mysleli, že bychom s ní po natáčení udělali pár koncertů, ale dostala doma nějakou práci, takže hned po skončení studiových prací pojede zase zpátky.

Role producenta je zatím u nás dost nezvyklá věc. Jak jste přišli na Ivo Hegera a Colina Stuarta?
S Ivem jsme se potkali a bavili se o tom. Zjistili jsme, že ví, co chce, že chápe, co chceme my, a tak jsme se dohodli. Má tento druh muziky naposlouchaný, tudíž věděl, o co jde. Pomáhal nám už při přípravě, zajišťoval podmínky ve studiu, sháněl a sehnal kvalitní aparát, naposlouchal naše demáče… Takže to nebylo tak, že bychom se prvně potkali až ve studiu. Colin Stuart je naše štěstí. Potkali jsme ho v Bunkru a on nás znal už z Anglie, kde o nás četl v magazínu Q. Je mu už čtyřicet let, je zvyklej natáčet od punku po blues a dost spolupracoval se Stevem Lillywhitem. Konkrétně na deskách U2, La’s, Kirsty Mc Coll a několika dalších. Colin je spíš skvělej technik, má to absolutně zmáknutý. Ivo to zase cítí jako muzikant, usměrňuje nás a má k tomu, co děláme skvělej odstup. Oba se tak vzájemně dobře doplňují, a co je nejdůležitejší, rozumí si.

K vaší spokojenosti?
Občas jsme nuceni udělat určitej kompromis, ale zatím nedovedu říci, jestli je to ku prospěchu nebo ne. Už jsme měli i jednu tříhodinovou při o jeden brejk bicích, ovšem to je asi normální a zřejmě i zdravý. Každopádně bychom si příští desku už chtěli dělat sami. Zahájení PROMOTION TOUR je zatím plánováno na 9. 5. a mělo by trvat až do poloviny června. Bude to zhruba dvacet až třicet koncertů.

Přidat komentář