FALLING INTO BIRDS: Falling into Birds

Skladatel a kytarista Joey M. Bishop stvořil kapelu – projekt, který dost možná ukazuje cestu či formu, jakou se nahrávání, produkování a šíření hudby bude čím dál víc a častěji ubírat. V klidu svého bydla zkomponoval a rozepsal aranže skladeb pro debut Falling into Birds, vybral a na dálku oslovil nejvhodnější interprety z různých koutů zeměkoule, jimž e-maily rozeslal opřipomínkované notové party, aby se pak všichni po způsobu skypového konferenčního hovoru spojili ve virtuálním studiu a nahráli kolektivní dílo. Mix záznamu potom Bishop zpracoval v běžném softwaru Cubase 9. Distribuce probíhá pouze digitální cestou (instant download) z virtuálních obchodů typu Bandcamp nebo Spotify. Osobně mi to moc po chuti není, protože nejen v hudbě věřím na fyzickou lidskou interakci, která právě tvoří onoho ducha či duši společně pochopené a společně hrané skladby. Doba, technologie a s nimi i způsob myšlení se prostě mění.

Desku jsem poprvé slyšel, aniž bych znal výše popsanou genezi nahrávky a žádný, řekněme, „digitální chlad“ či nástrojovou nesourodost jsem sluchovým orgánem nezaznamenal. Z hudby srší muzikantská radost, ba je cítit i vzájemné žertovné pomrkávání. Třináct tracků alba se jako čarovné klubko postupně navíjí v noirovém a jen zdánlivě neuspořádaném stylu, instrumentované po způsobu komorního orchestru. Kytary, klavír, housle, violoncello, altsaxofon, trubka, klarinet i basklarinet, basa a bicí mají přesné role v této komplexní hudební choreografii. Po velmi pozvolné, klasicizující předehře houslí s altkou v úvodní Syzygy se skoro naráz navrství ostatní výše řečené nástroje a tempo vystoupí na 152 BPM. V nervním klokotu celé těleso posouvá i větví prvotně nahozené téma a ani si nevšimnete, když po „dořečených“ hudebních větách-motivech tempo náhle klesne na úvodních 64 BPM, aby se s novou motivickou vlnou opět vyhouplo k dalšímu kvapíku. Uvnitř každé jedné skladby se toho děje přemnoho! V nástrojovém užití i způsobu stavby kompozic lze vysledovat mísení vlivu soudobé hudby s Rock in Opposition, zaslechneme ozvuky Aksak Maboul, Universe Zero, ba i King Crimson. Žánrově těžko uchopit. Trochu jazz, trochu kabaret, divadlo i rock. Noir, v němž si nástroje předávají roli vypravěče. In Zapoy ve vás může vyvolat třeba obraz bezduché šeredy venčící psa baskervillského, The Languorous Habits of Lawn Gnomes zas fantazii skotačivě přepne na dětský program s legračními animáky. Žánrová paradigmata amébují od jednoduchých hříček až třeba ke kvazihororu. Široké rozhození sítí skvěle funguje, neboť ty jsou pevně ukotveny v instrumentačním zdroji komorního ansámblu a způsobu jeho orchestrace. Nápovědou k naraci kompozic i celého alba mohou být dvě poslední skladby, obě odkazující na Kafkovu Proměnu: Apotheosis – Trials in CorporeityApotheosis – The Metamorphosis. Hudební alegorie zkoušky a proměny dodává na surreálnu. Řehoř Samsa v té první studuje své tělo, v druhé vrstvy nástrojů kvapně rostou jako Samsova nová tělesná schránka, až je nakonec, stejně jako na obalu alba, místnost plná vajíček. Copak se z nich asi vylíhne?

 

vlastní digitální náklad, 2017, 62:59

 

Přidat komentář