FÉLIX LAJKÓ & VOŁOSI: Lajkó Félix & Vołosi

Proč přidávat k pěti vynikajícím hráčům na smyčcové nástroje šestého? To je otázka, kterou klade Simon Broughton z magazínu Songlines na obalu společného alba polské skupiny Vołosi a maďarského houslisty Félixe Lajkó (na obalu je jeho jméno uvedeno podle maďarského úzu v pořadí příjmení – křestní jméno). Pro ty, kdo „smyčcovou scénu“ střední Evropy sledují dlouhodobě, je to otázka pouze řečnická. Sečteme-li energii, kterou dokážou ze strun vykřesat dva klasicky vzdělaní a tři lidoví muzikanti, kteří se věnují tradiční hudbě z polské strany Slezských Beskyd, s energií, kterou vyprodukuje neuvěřitelně vitální a nejrůznějšími žánry poučený Lajkó, dostaneme takový materiál, s nímž není problém vystavět pevné hradby jakýchkoli emocí.

 

Sestava mnohé naznačuje už názvy svých instrumentálních skladeb. Přesto je nepřipravený posluchač šokován rychlostí smyčců v úvodní Speedmotion i velebností kontrastního Slowmotion. Jen tyto dvě skladby z Lajkóovy autorské dílny, obě rozkročené mezi world music a klasickou hudbu, prozradí mnohé. Ale podobných kontrastů na albu najdeme více a nejde vždy jen o tempo, rytmus nebo energii. Například v Upside Down violoncellisty Stanisława Lasoně je zřetelně čitelný každý tón, výšky i basy, jako by se před námi přímo skládala mozaika zvuků. Naopak následující From The Ditch, opět od maďarského hráče, nabízí kompaktní zvuk, v němž jednotlivé nástroje slouží především celku. Oba modely fungují a právě jejich propojení na jednom albu dělá spolupráci této šestice hudebníků výjimečnou.

 

Stačí pak jen změnit úhel pohledu a místo na celek se soustředit na jednotlivé skladby. Opět najdeme zajímavé momenty, které udržují napětí a nutí se k albu vracet. Jednou z nich je například vývoj závěrečné skladby Pompeii, která od poklidného rozjezdu přejde do rychlejší klasicizující pasáže, aby nakonec gradovala nefalšovaným smyčcovým výbuchem energie.

 

 

 

Fonó Music Hall, 2019, 58:01

 

 

 

Přidat komentář