Hermeto Pascoal, Sidestepper, Alejandra Ribera a Anoushka Shankar, už jen kvůli takovým jménům se vyplatí vyrazit do Rudolstadtu. Není to daleko: durynské město pořádající 7. až 10. července jeden z nejvýznamnějších evropských festivalů world music, folku a tradiční hudby leží pouhé dvě hodiny jízdy z Chomutova.
Dramaturgie festivalu je pověstná širokým, žánrově pestrým záběrem, vytříbeným vkusem a pověstí nenápadného vzdělávatele. Do loňska jste si také mohli být jistí třemi věcmi: každoročním zaměřením na Magickou zemi, Magický nástroj a názvem TFF, tedy Tanz und Folk Festival. Pozůstatek z 90. let prý programově svazoval a nic na tom nezměnil ani podtitul „roots, folk and world music“. Takže od letoška organizátoři vyhlašují: TFF je mrtvý! Ať žije Festival Rudolstadt! Změna názvu zřejmě nikoho nezarazí a na věci to nic nezmění: když se v uplynulých šestadvaceti letech řeklo Rudolstadt, každému stejně okamžitě naskočil festival, v Německu a širokém evropském okolí jediný svého druhu. Co docela zamrzí je konec Magického nástroje, sletu světových hráčských kapacit, pro tentokrát nahrazeného projektem Arche Noah Reloaded. Podle ředitele Ulricha Doberenza tím festival reaguje na uprchlickou krizi: pracuje s myšlenkou na Noemovu archu plující po Středomoří a nabírající hudebníky ze subsaharské Afriky, Sýrie a Romy z „domněle bezpečných zemí“. Za kapitána archy zvolili německého jazzového trumpetistu Matthiase Schriefla.
Zbývající jistoty zůstávají v platnosti: stovky koncertů na pódiích rozesetých po celém městě, včetně hradu Heidecksburgu, obřího parku a divadla. K tomu přednášky, workshopy, pouliční busking, záviděníhodný nedělní Dětský den a nepřenosná a pohlcující atmosféra, na které se velkou měrou podílejí místní obyvatelé, obchodníci a věřte tomu nebo ne, městští a krajští radní.
Festival vždy reflektoval aktuální dění, zároveň sám nabízel trendy. Rudolstadtský úspěch hudebníků přijíždějících z Magické země premiérově do Evropy, se pro mnoho dalších festivalů stal příkladem k následování. Kolumbie patří k hudebním velmocem především díky cumbii: rytmicky tanečnímu stylu z atlantického pobřeží, který se postupně z Latinské Ameriky rozšířil po celém světě. Elektronická verze je naopak import: britský producent Richard Blair aka Sidestepper považuje Kolumbii za druhý domov.
Vytvořil tu dravý taneční mix elektroniky s latinou a nový druh tanečního šílenství: elektrocumbii, inspirující za čas mladou generaci kolumbijských skupin. Koho z Kolumbie letos v Rudolstadtu ještě uvidíme? Vynikajícího inovativního harfeníka Edmara Castañedu, akordeonistu Carmela Torrese, tradiční skupinu Grupo de baile Otrora Boyacá nebo M.A.K.U. SoundSystem, založený Kolumbijci v New Yorku a zanášející do cumbie rockovou psychedelii, afrobeat a Karibik. Jméno indické hráčky na sitar Anoushky Shankar rezonuje po celém světě nejen díky otci, legendárnímu Ravimu Shankarovi: respekt si získala vlastním mistrovským uměním, nahrávkami a uměleckými vizemi. Letošním albem Land of Gold se vrací k moderní podobě indických rag a elektronice. Zásadní téma vydařené desky? Uprchlická krize. Sestava koncertní kapely není dosud známá, až na jediné jméno: spoluautor většiny skladeb a hráč na hang Manu Delago z Rakouska (vystoupí letos i na Folkových prázdninách v Náměšti).
Organizátoři zahrnuli sitarovou virtuosku do „sekce“ Jazz meets Folk, kde vedle ní dominuje „jeden z nejvýznamnějších hudebníků planety“, jak kdysi Miles Davis nazval brazilského multiinstrumentalistu Hermeta Pascoala, letos osmdesátiletou ikonu avantgardního jazzu navštěvující Evropu jen zřídka. S jazzem zasnubuje skandinávskou tradiční hudbu také švédská houslistka a zpěvačka Lena Willemark, pro kterou organizátoři přichystali lahůdkovou příležitost zahrát si se symfonickým orchestrem. Famózního dánského houslistu Haralda Haugaarda a jeho manželku, zpěvačku Helene Blum jsme slyšeli několikrát v Náměšti, kde jejich přesahová, písničkářství, tradice a jazzu se dotýkající hudba získala vždy obrovský úspěch.
Nad kanadskou písničkářkou argentinského původu Alejandrou Ribera, přirovnávanou k už nežijící Lhase de Sela, se v minulém UNI rozplýval report z letošního festivalu Babel Med v Marseille a protože do Rudolstadtu je to podstatně blíž, neváhejte, Alejandra je s akustickou směsí folku, rocku, bossa novy a jazzu naživo opravdu nezapomenutelná. Výjimečnou pozici si v Německu mezi folk-pop-rockovými písničkářkami udržuje Cäthe. Úlitba domácím, napadne vás, a samozřejmě kus pravdy na tom je, v Rudolstadtu navíc běžná věc. Nicméně dramaturg Bernhard Hanneken ještě nikdy nepřekročil čáru vkusu. Proč mu tedy nevěřit i teď.
V magazínu Mojo kdysi trefně představili zpěvačku a hráčku na malou tahací harmoniku concertinu Emily Portman coby folkovou odpověď na PJ Harvey. Žádné nadnesené přehánění: hvězda anglického folku straní temnějším písním, vražedným baladám a má dar přenést nás do světa strašidelných mýtů a snů. S novým albem Coracle se právem objevila v nominacích na BBC Folk Awards 2016 a kdo neobyčejnou folkařku ještě naživo neslyšel, měl by to napravit. Zvěsti jdou také o Gasandji, původem z Konga. Silný hlas, oholená hlava s dredatým copem, výrazné rytmy a osobitá směs soulu, popu, reggae a jazzu ze zpěvačky a kytaristky už delší dobu dělají atraktivní vklad do moderní africké hudby. Keren Ann se narodila v Izraeli, žije však v Paříži, kde za svůj přijala šanson, folk a trip hop. Dlouho o ní nebylo slyšet, čerstvé album You’re Gonna Get Love se ale zcela logicky stalo její pozvánkou do Rudolstadtu – natolik je dobré. Kurdská zpěvačka Lale Koçgün představí tradiční hudbu
Alevitů z turecké Anatolie, finský ženský sbor Menaiset a cappella verze starobylých ugrofinských písní a jejich dvě krajanky – zpěvačky, hudebnice a tanečnice Puhti – naopak folk odstřelující originálním crazy postojem. K nim má blízko ukrajinský hudebnědivadelní ženský ansámbl Dakh Daughters. U sedmičky hudebnic, zpěvaček, šílených kabaretiérek a názorově vyhraněných hereček stačí pouze zmínit, odkud přišly: z radikálního avantgardního kyjevského divadla DAKH. Najdeme mezi nimi i členky dnes už slavné skupiny DakhaBrakha. Abyste nepropadli panice, že s názvem došlo i na změnu genderové orientace: předně, uvedené ženy bylo nutné zmínit, natolik překračují hranice hudební běžnosti, a potom, nebojte, na programu je i dostatek mužských. Mnohonárodnostní skupina Gabacho Maroc kombinuje rock s flamenkem, západní Afrikou a arabskými vlivy, určujícím znakem pro její energický zvuk ovšem zůstává rytmus gnawa, loutna guimbri a hlas marockého zpěváka Hamida Moumema. Divočejší koncerty si určitě vezmou za své zpěvák a hráč na unikátní kytaru kologo King Ayisoba z Ghany, korejští post rockeři Jambinai nebo američtí Gangstagrass, s elektrobeaty, drzými rapery, jódlujícími zpěváky, steel kytarou a houslemi. A o závěr festivalu se postará Glen Hansard s kapelou.
Stručná pozvánka zachycuje samozřejmě pouze část programu, takže raději dopředu navštivte webové stránky festivalu (www.tff-rudolstadt.de), třeba vás k návštěvě povzbudí i další vystupující a najdete tu rovněž informace o prodeji vstupenek.