Helsinský label Fiasko Records spatřil světlo světa v roce 2000, ale jeho kořeny bychom měli hledat ještě o čtyři roky dříve. Právě tehdy se daly dohromady dvě navzájem propojené a přesto poměrně odlišné partičky Gnomus a Gourmet. 
Trio Gnomus tvoří hlavní hybatel vydavatelství i jeho webových stránek, kytarista Esa Onttonen, šedá eminence tohoto souručenství – klávesista Kari Ikonen a téměř všudypřítomný bubeník Mika Kallio. Freerockové seskupení s prvky psychedelie i surrealismu odstartovalo nezávislou fi rmičku eponymním albem s koncertní nahrávkou, která jasně defi novala hlavní fi lozofi i a směřování Fiasko Records – tedy především naprostou uměleckou svobodu a odmítání veškerých kompromisů a důraz na kvalitu, nikoliv kvantitu. Na druhou stranu produkce labelu není žádnou avantgardou pro avantgardu nebo čistým l’artpourl’artismem, ale najde si své příznivce i mezi posluchači ,klasického‘ progresivního rocku i jazzu. Gnomus si svou pozici vydobyli už druhým albem, označeným stručně II, kde najdeme tři rozsáhlé (opět živě nahrané) improvizace, kterým vévodí hypnotická atmosféra navozující pocit rituálního obřadu či hudební autopsychoanalýzy. Jejich nejnovější (tentokrát poprvé studiový) počin Diagnosis z roku 2007 pak sází na kratší útvary s drobnokresebným humorem a větší rockovou kadencí.
Gourmet vznikli na troskách krátkodobé kapely Salad, která měla ve svém repertoáru i dvě skladby Ennia Morriconeho. Osnovateli se stali Onttonen a věhlasný mladý saxofonista Mikko Innanen, kteří přizvali ke spolupráci trombonistu Ilmariho Pohjolu, akordeonistu Veliho Kujalu, kontrabasistu Jannea Antikainena a na post bubeníka zvolili neomylně Kallia. Debut Glamour & Decadence představuje eklektickou směsici prapodivných variací popu, free jazzu i etnické hudby v nejrůznějších konstelacích. Najdeme tu jazzové psychobilly Motor-Up, pseudočastuško-dumku Mihail + Katjuska, směsici arabského folklóru a hardrockové dechovky Kebab ranskalaisilla i mexickou hudbou inspirované Las Palmas, které by se klidně hodilo do filmu Quentina Tarantina. Zkrátka – co skladba, to překvapení. Další opus Gourmet Six Acres of Broken Hearts je poněkud monotématičtější a hraje si s motivy Divokého západu někde u mexických hranic. Mezi nejsilnější momenty zde patří především třídílná ,dramatická suita‘ z pera Innanena, který se cca půl na půl dělí o autorství skladeb s Onttonenem. Oproti prvotině trochu krok zpět nebo spíše dočasný úkrok stranou, nicméně jímavé dílko s překrásnými kutálkoidními elementy, na nichž se výrazně podepisuje výměna kontrabasisty za tubu Petriho Keskitala.
Ze zcela jiného soudku je éterické kvarteto Ahava, jemuž dominuje zpěvačka Mia Simanainen, jíž sekundují Ikonen, Kallio a saxofonista a flétnista Sonny Heinila. Tahle nahrávka má typický skandinávský ráz a klidně by mohla vyjít u ECM. Simanainen má ve svém hlase něhu i naléhavost. Mnohem více jí sluší rodná finština než pokusy zpívat anglicky. Závěrečným bonbónkem je pak adaptace švédské lidové písně Kristallen den fina.
Ikonenův projekt Karikko, který vznikl v roce 1999, představuje průnik severské jazzové nostalgie a progrockových postupů. Autor zde podle potřeby mění sestavu od kvarteta po tentet. Bezejmenné album z roku 2001 je sice na první poslech možná poněkud ,tradiční‘, ale jeho vnitřní sílu dokazuje i ocenění fi nskou variantou Grammy Jazz Emma a označená coby nejlepšího jazzového CD roku podle největšího švédsky psaného deníku ve Finsku Hufvudstadsbladet. Ikonen se zde totiž představuje jako kongeniální skladatel, který umí čerpat z minulosti (včetně ohlasů vážné hudby), ale zároveň ji nenápadně posouvat do nových souvislostí.
Formace Nuijamiehet, kde vedle Innanena a Kallia působí basista Lasse Lindgren a především kytarista a skladatel Kalle Kalima prezentuje jazzbluesovou odnož s občasnými průlety do art-jazzrocku a vlastně určité symbiózy amerických a evropských vlivů. Při bedlivějším poslechu máme možnost si vychutnat i jakési hudební minipříběhy.
A v neposlední řadě je potřeba připomenout finsko-dánské kvarteto 
Delirium, vedeném Mikko Innanenem, kterému zde sekundují kornetista Kasper Tranberg, kontrabasista Jonas Westergaard a bubeník Stefan Pasborg. Hudba tohoto tělesa při hlubším vnímání opravdu navozuje zvláštní stavy (při letmém poslechu se vám ovšem může zdát poměrně obyčejná), není totiž prvoplánově kakofonní, ale ta šílená agrese a ataky tam jsou.
Zvláštní kapitolu představuje album Scratch dvojice Mikko Innanen a Mika Kallio, kde se mísí jejich předchozí hudební zkušenosti s fascinací šamanskými praktikami v tom nejlepším slova smyslu. Falešných šamanů máme všude dost, tihle dva si na ně nehrají, ale pokoušejí se jim přiblížit v nádherné improvizaci, která je jim vlastní, a vytvářet tak jakýsi dávnověk pomocí moderních technologií i primitivních nástrojů. Suma sumárum to dokonale funguje a dává to labelu ještě další rozměr.
Fiasko Records nechrlí své výdobytky na běžícím pásu a rozhodně nehodlají přizvat další umělce, ale právě proto jejich tvorba zůstává i ve své pestrosti konsistentní. Je to relativně uzavřené společenství v uzavřeném prostoru, které má však potenciál expandovat dál do světa.
Diskografie:
Gnomus (2000)
Gnomus II (2004)
Gnomus: Diagnosis (2007)
Gourmet: Glamour & Decadence (2001)
Gourmet: Six Acres of Broken Hearts (2004)
Nuijamiehet (2000)
Ahava (2001)
Karikko (2001)
Delirium (2002)
Mikko Innanen + Mika Kallio:
Sctratch (2007)
Esa Pietila Trio: Direct (2003)
Esa Pietila Trio: Travel of Fulica Atra (2007)