Folkové prázdniny 2019 – O duši a odvaze objevovat

Nejokřídlenější rčení o týdenní přehlídce v Náměšti nad Oslavou? Folkový festival, kdy folk odjíždí na prázdniny. Folkové prázdniny totiž navzdory svému názvu představují dost neobvyklou akci: vytříbenou přehlídku z oblasti world music, jazzu, moravské tradiční hudby a přesahového písničkářství, v níž se zrcadlí potřeba dramaturga Michala Schmidta vnímat hudbu jako zásadní umělecký impuls pro hlásání kulturní tolerance, vzájemného poznání a oslavy rozdílnosti. Vychází z toho festival, na kterém byste neměli chybět.

 

Důvodů k návštěvě existuje ale daleko víc a za vším hledejme samotný charakter do týdnu rozprostřené akce: čas tu není zas takovým pánem jako jinde; za hudbou tu nelétáte s vyplazeným jazykem a těch dejme tomu pět koncertů za den si s celou rodinou dokážete v klidu užít. Ano, s rodinou, včetně předškolních dětí. I na ně dramaturgové myslí a přes den, kdy jiné festivaly převážně „nabírají síly“ do dalšího kola, nabízejí k interaktivnímu vyžití desítky nejrůznějších výtvarných a jiných dílen. V neděli pak velkou Zahradní slavnost zahrnující divadla a podobné hrátky. A pro rodiče mezitím filmové projekce, mezinárodní přednáškové Kolokvium, Rozpravy s publicisty, workshopy a pochopitelně celou řadu výstav, kurátorovaných dlouholetým festivalovým výtvarníkem Rosťou Pospíšilem. Všechno v klidu, beze spěchu, v opravdu nepřenosné atmosféře malého města a záleží jen na vás, jestli nabídku přijmete nebo dáte přednost koupání či výletu do okolí. Hlavním programem také nic nekončí: čekají vás ještě unikátní noční koncerty v kapli, kostele nebo Galerii 12 uměleckého kováře Pavla Tasovského a silnější nátury se mohou odebrat k ohni, kde se do rána jamuje. Zní vám to jako reklama na ideální rodinný festival? Mělo by…

 

Folkovky už dlouhá léta nabízejí skutečné hudební lahůdky v pečlivě promyšlené novátorské dramaturgii Michala Schmidta, obdivovaného za odvahu s jakou do Náměště přiváží jména naprosto se míjející s širokou veřejností. Jistě, proložená domácími taháky, přesto klobouk dolů. „Dramaturg by neměl sázet jen na jistotu z pohledu návštěvnosti, musí publiku dát také příležitost objevovat neznámou hudbu, jakou předtím ještě neslyšelo,“ vysvětluje svou filozofii Schmidt, uvozující navíc každý ročník novým tématem, volně vypovídajícím o programovém zaměření. Letos půjde O duši, za čímž si nemáme představit výhradně duchovní hudbu. „Duši chápeme také jako jistou podstatu, jádro, něco obtížně uchopitelného, ale současně zásadního. Duše se pro nás nevztahuje jen na konkrétního člověka, ale také na abstraktní kategorie či určité území, národ, část přírody. Bude nás zajímat duše písně, duše Evropy, duše přírody a duše obyvatel unikátních či odlehlých oblastí,“ uvádí Schmidt, stojící s houslistkou Jitkou Šuranskou za další unikátností Folkovek: residenčním projektem Struny nad Oslavou, letos věnovaný harfám. Catrin Finch z Walesu, senegalský hráč na koru Seckou Keita a Kolumbijec Edmar Castañeda se potkávali na festivalech, teprve na Folkových prázdninách se ale jejich harfy vůbec poprvé společně rozezní do nepochybně jedinečné krásy. Připomínáme také, že obě alba senegalsko-velšské dvojice zvítězila v mnoha prestižních anketách a Kolumbijec patří nade vši pochybnost k nejlepším harfeníkům světa a hvězdám jazzové scény. Tam je řazen také kubánský klavírista Omar Sosa, který se v Náměšti představí v triu s Keitou a venezuelským perkusistou Gustavo Ovallesem.

 

 

K dalšímu vrcholu se nepochybně zařadí vystoupení Yiddish Glory. Už fakt, k čemu se kanadská historička Anna Shternshis, producent Dan Rosenberg a mezinárodní sestava hvězdných hudebníků, zahrnující zpěváka Psoye Korolenka nebo ruského houslistu Sergeje Erdenka, odhodlali bere dech: zhudebnili dosud neznámé písně židovských autorů z 2. světové války a holocaustu. Celý takřka neuvěřitelný příběh si nalistujte v UNI 4/18 a pamatujte, že v Náměšti vám ho autoři detailně přiblíží během přednášek.

Naprosto originální verzi provensálské polyfonie přiveze šestice zpěváků San Salvador, která se stala nečekaným šokem loňského veletrhu Womex a od trojice americký zpěvaček Como Mamas se dočkáme pro změnu syrového autentické gospelu.

 

 

Festival úvodním společným koncertem otevřou polská skupina Vołosi a maďarský houslista Félix Lajkó, považovaní za „hráčské rychlíky“. Pochopitelně nepůjde jen o rychlost, ta stejně brzy omrzí, ale o vrcholné umění skloubit melodický svět klasické a lidové hudby způsobem, až si řeknete: zdá se mi to? S pověstí jedné z nejvíce vzrušujících kapel skotské tradiční scény přijíždí čtveřice instrumentalistů RURA, oceněná mnoha cenami, včetně nominace na prestižní BBC Folk Awards. Housle, dudy, bodhrán, ohnivé rytmy a nádherné melodie. Stručně řečeno: víc skotská hudba to už být nemůže, což se ví od jejich letošní české premiéry na festivalu Colour Meeting v Poličce. Také krajané Talisk, naplňují představu o moderním, strhujícím a vzrušujícím akustickém triu. Otřepanou frázi „to jste ještě neslyšeli“ si odpustíme, vyhrknutí, jak je tohle možné, na vás i tak přijde, zvlášť při pohledu na ďábelsky kmitající prsty hráče na concertinu Mohsena Aminiho. To fakt hlava nebere, ani způsob jakým trio dociluje mnohovrstevnatého zvuku, v němž neslýchaná rychlost přechází do atmosférických melodií.

 

Třebaže se bavíme o skladbách pro zvonkohru, chrámové varhany nebo taneční promenády od vlámských autorů z 18. století, jejichž jména vám pravděpodobně nic neřeknou, vrásky si z toho nedělejte, neznamená to, že bychom si za WÖR měli představit pětici muzikantů, co neuhnou z jediné zapsané noty a tváří se u toho vážně. Do téhle pasti se Vlámové nalákat nenechali: starou hudbu posílají dál s příměsí jazzu, folku a irské melodičnosti. Navíc s neobvyklými nástroji: baryton saxofon, akordeon, dudy, kytara, housle. Pokud zpěvačku, klavíristku a hráčku na ukulele Ilariu Graziano a zpívajícího kytaristu Francesco Forniho něco výrazně charakterizuje, je to nejen přirozenost, ale rovněž touha nechat se unášet instinkty, náladami a zvukovou atmosférou. Víc se o Italech dočtete v rozhovoru Anny Mašátové. Říkat početné polské kapele Tęgie Chłopy dechovka v pravém slova smyslu dost dobře nejde, přemíra houslí s akordeonem to kazí. Zůstaňme raději u toho, co sami tvrdí: kapela z regionu, kde se bez taneční a svatební hudby pořád neobejdou, hrající na způsob „tvrdých chlapů“.

 

A co domácí scéna? Jména, která našincům netřeba zdlouhavě popisovat, jména dělající Folkovky Folkovkami? Legenda českého folku Spirituál Kvintet se příští rok po šedesáti letech nadobro rozloučí se svými fanoušky a koncert v Náměšti se tak stane jednou z posledních příležitostí si s ním zazpívat nezapomenutelné písně. Hana a Petr Ulrychovi nás se skupinou Javory na Folkovkách provedou čtyřiceti lety své kariéry a určitě se vrátí k letos znovu vydanému album Nikola Šuhaj loupežník. Milé bude jistě i setkání se skupinou Neřež, Jiřím Stivínem za doprovodu Collegium Quodlibet, s písněmi z trabandího alba Přítel člověka zahranými Jardou Svobodou a skupinou Přátelé člověka nebo Lenkou Dusilovou pouze s kytarou a elektrokrabičkami. Těšit se také můžete na ojedinělé veřejné spojení Ženského a mužského sboru z Kudlovic pod vedením Jitky ŠuranskéStanislava Gabriela nebo kostelní koncert s brněnským souborem Svatomichalská gregoriánská schola.

 

A na závěr jedno premiérové překvapení: Kateřina García & Luboš Malina s projektem Vprostřed noci. S hudbou, o které dopředu moc nevíme, a přece se těšíme, až ji uslyšíme. Z toho, co se k nám dostalo, aby ne: o country a irské hudbě nemůže být řeč, spíš prý o folku, ambientu, latinsko-amerických rytmech a zvukových ozvěnách dejme tomu Radiohead nebo Sigur Rós, to jen tak pro přiblížení. Katka ke všemu poprvé naplno zpívá česky, což souvisí s autory textů: básnířka a prozaička Věra Provazníková a Bohuslav Reynek či Karel Hynek Mácha. Cyklus skladeb vznikal dlouhých šest let a do výsledné podoby je pomáhal zcelit americký producent a kytarista Steve Walsh, někdejší spoluhráč Norah Jones, Viktora Krausse a spolupracovník Druhé trávy nebo skupiny November 2nd.

 

Přidat komentář