FRAME: The Journey

Album The Journey dua Frame, projektu, který už v roce 1992 utvořili sugestivní elektronici Eugenio Vatta (zde i autor hudby) a Andrea Benedetti , se na první pohled odlišuje od obvyklé mrazivé ambaláže, která charakterizuje počiny italských Glacial Movements. Namísto tání ledovců a posunů ker nás překvapí deset atmosférických kompozic, mapujících planety od Venuše přes Mars a Jupiter po Saturn, témata jsou tudíž na hony vzdálena poledovicím.

 

Podivujeme se, dokud ovšem neobjevíme na ambaláži CD poznámku, vytištěnou drobným písmem, že ledové kraje a vesmír mají společné… ticho. Tím si zároveň objasníme, proč jsou taková témata jako Uran či Pluto, která přímo vybízejí k bombastičnosti, pojata v téměř-minimalizované potichlosti, jakoby se sesuvnou či posuvnou zapomlkaností. Všechny sférické výpravy, vzájemně propojené, probíhají se záchvějným a províjivým šíráním, jsou téměř stejnorovinné, prosoukávané, přesýpavé a polozvučně pozvoňované, ovšem s občasným záderným vzedmutím, dodávajícím trochu jinakosti každé výpravě, nicméně tato vyrušení / vzrušení zátrysknosti nebo pozarpucovanosti se rozplývají jako kola na vodě po hodu kamenem, vlastně spíše kamínkem. Jednolitá zapomlkanost by mohla předpovídat zabouření, ale k tomu vlastně nedochází, přípojná naléhavost zaharampáděných zlom(k)ů je spíše vnitřní, a proto poutajovaná. Jistě: každá ze jmenovaných zastávek je něčím prozvláštněna, nejde však o markantní vzedmutí, celoplošné prohučování je pouze nedotěrně zamacerováno náhlučnějším dodatkem, vymykajícím se ze znovu a znovu zopakovávané vemlouvanosti. Kýžená sféričnost je tu spíše potencionální, mimochodně nahazovaná, poletušná, zponenáhlovaně dokružovaná až do ztracena. Celek tudíž působí více jako doprovod k neexistujícímu filmu nebo divadelnímu představení, což ovšem může vyprovokovat i naši vizuální představivost. Každopádně svéráznost projektu Frame může být pro katalog Glacial Movements obohacením.

 

 

 

Glacial Movements, 2019, 61:34

 

 

 

 

 

Přidat komentář