František Skála na hudebním poli autorsky debutuje trochu opožděně, až v pětašedesáti letech, zato rozmáchle. Kromě příznačně nazvaného Debutu nahrál desku s dechovkou, kde mohl plně projevit svůj cit pro bizarnost. Dechovku se však nepokusil levně parodovat, i když k tomu ty vysoké jalovce a jeleni troubící na horách svádějí, ale posunout. Ukázal, že texty nemusí působit jako přezdobený perník z předloňské pouti, byť i na toho myslivce došlo.