Future Music Records aneb Sepětí hudby minulosti, přítomnosti i budoucnosti

Skladatel, bubeník a elektronik Trevor Taylor se na britské (nejen) jazzové scéně pohybuje již řadu desetiletí. 5_future_music_1 V počátcích své hudební kariéry byl téměř dennodenně ve spojení s lokálním manažerem a producentem Peterem Edenem, který měl ale docela dlouhé prsty a nahrával tehdejší nadějné mladé jazzmany, jako byli kupříkladu John Surman, Mike Gibbs, Mike Westbrook či Mike Osborne v profesionálním studiu a celkem úspěšně pak výsledky prodával renomovaným firmám či je v ,nejhorším‘ případě vydával na svém vlastním labelu Turtle. Trevor se toho účastnil ať už jako muzikant, technik nebo pouhý pozorovatel. Pak ale najednou začala končit éra vinylů a Eden se dost dlouhou dobu neměl k tomu, aby alespoň některé z těchto pomalu pozapomenutých skvostů převedl do formátu CD. A tak se Taylor v roce 1988 rozhodl založit vlastní firmu FMR (název byl odvozen od jeho dřívějšího obchodu s hudebními nástroji) s tím, že se nebude ohlížet jen do minulosti, ale bude si bedlivě všímat i nových trendů. Od té doby má na svém kontě již přes tři stovky titulů, a tak jsem ho požádal, aby mi vypíchl zhruba deset těch nejdůležitějších. To pro něj byl ovšem nelehký úkol, a tak mi nakonec kromě konkrétních alb v závěru dal spíše okruhy jeho aktivit.
5_future_music_2Jako první mu na mysli vytanula deska pianisty Johna Taylora Pause, Think Again, která vyšla poprvé již v roce 1971 a Taylor ji převedl na stříbrný kotouč v roce 1995. Je to klasické dílo moderního jazzu, které si dodnes přes esprit své doby zachovává svěžest a hrají na něm věhlasní muzikanti jako jsou trumpetista Kenny Wheeler, bubeník Tony Levin (se slavným baskytaristou se jedná pouze o shodu jmen – pozn. aut.) či již zmiňovaný saxofonista John Surman a své osobité kouzlo dodala závěrečné neoromantické skladbě Soft Winds i zpěvačka Norma Winstone.
Mezi velké Taylorovy favority patří tři saxofonisté – Britové Trevor Watts (viz též profi l v UNI 8/09), Paul Dunmall a Nor Frode Gjerstad. U prvního z nich oceňuje zejména jeho někdejší nonkonformní jazzrockovou proměnlivou formaci Amalgam a zejména album Prayer For Peace z roku 1969, ale i jeho ethno- jazzové hrátky. Ten druhý je mu snad úplně nejbližší, protože mu vydal přes třicet cédéček v nejrůznějších konstelacích a sám o něm natočil celovečerní dokument Deep, který mapuje jeho tvorbu od dětství přes jazzrockové období v sedmdesátých letech minulého století až po nejnovější výboje na poli improvizace i současné vážné hudby. Frodemu vydal Trevor mimo jiné unikátní kompilaci s lakonickým názvem Duos, na níž můžete slyšet kongeniální souhry s kytaristou Derekem Baileym, elektronikem Lassem Marhaugem, klarinetistou a saxofonistou 5_future_music_3Peterem Broetzmannem či perkusistou Stevem Hubbackem (viz rozhovor v tomto čísle UNI).
Mezi další oblíbence Trevora Taylora patří také Ind John Mayer, který to od pouličního hráče ve slumech na předměstí Bombaje dotáhl až na druhého houslistu v Britském symfonickém orchestru a zároveň byl průkopníkem fúze tradiční indické hudby a jazzu, kterou prezentoval s velkým úspěchem již před zhruba čtyřiceti lety v souboru Indo-Jazz Fusions, kde v počátcích působil i Kenny Wheeler.
Jako zanícený perkusista a propagátor neotřelých výbojů v tomto ranku dává Trevor prostor i mnoha svým kolegům z celého světa, mezi nimiž nechybí Pierre Favre, Hamid Drake, Gino Robair, Joey Baron, Paal Nilssen-Love či právě Steve Hubback. První vlaštovkou na tomto poli bylo CD Improvising Percussionist, které zachycuje raritní sólové exhibice Paula Lyttona, Johna Stevense, Franka Perryho, Eddieho Prevosta a Taylora samotného, které vzniklo na základě Trevorových rozhovorů s renomovanými perkusisty pro časopis Drums and Percussion, jež byly později vydány spolu s dalšími i v knize Percussion Profi – les s přiloženým CD s ukázkami tvorby daných umělců.
Taylor se zasloužil také o znovuobjevení pionýrů sonických objektů – francouzských bratrů Francoise a Bernarda 5_future_music_4Baschetových, kteří začali vytvářet své podivuhodné zvukové skulptury již v roce 1954. Kniha Les Sculptures Sonores vypráví o jejich putování po světě a setkáních se špičkami světové kultury včetně Jeana Cocteaua, Yehudiho Menuhina, Edgarda Varése či Johna Cage a Raviho Shankara. Průřez jejich eskapádami v průběhu let pak zachycuje CD The First Fifty Years, které dokumentuje jejich začátky přes úspěšná vystoupení se skladatelem Jacquesem Lasrym až po novější nahrávky s ,křišťálovým‘ zvukotvůrcem Michelem Deneuvem.
Trevor je také velkým fanouškem skandinávských umělců a téměř vše, co je mu z této oblasti dodáno, s velkou chutí vydává. Kromě Gjerstada si oblíbil mimo jiné i všestranného finského perkusistu Janneho Tuomiho, jemuž vydal album etud Resonance a tématické CD Elg věnované severským mýtům.
Velká pozornost je na FMR věnována improvizované hudbě, a tak tady pochopitelně nechybí ani tvorba vokálního mága Phila Mintona. Na CD Scatter mu dokonale sekundují klávesista Pat Thomas, kytarista a banjista Dave Tucker a bubeník Roger Turner. Je to opět amalgam chaotických zvuků i nádherných harmonických setkání. Taylor považuje svobodnou improvizaci za logické vyústění jazzu a rozvíjení vlastní intuice muzikantů bez předem napsaných partitur. V neposlední řadě dává label FMR prostor i současné vážné hudbě, kterou sám Trevor píše a interpretuje (například Stockhausena). Mezi jeho nejnovější objevy patří zejména pianista Ieon Michener, sám o sobě brilantní improvizátor, ale též skvostný interpret Charlese Ivese, Iannise Xenaxise či Giacinta Scelsiho. V nedávné době vyšlo na FMR i DVD saxofonového kvarteta Delta, které nedávno oslavilo pětadvacetiletou činnost a mezi jehož parádní kousky patří interpretace děl avant-minimalistického skladatele Louise Andriessena, jež je zaznamenána na CD Facing Death.
Nedílnou součástí FMR je i vydavatelství knih s názvem Soundworld, kde vyšly již zmiňované tituly, ale například i dobrozdání renomovaného hudebního kritika Stevea Daye Two Full Ears (Listening To Improvised Music), která je bezesporu vhodným návodem pro nezkušeného posluchače, jak se porovnat s posloucháním náročných nahrávek. Opět doplněno ukázkami na CD. Historii jazzu se pak věnují i publikace Innovations In British Jazz (1960–1980) od Johna Wickese či Conversations In British Jazz od Mikea Pearsona. V neposlední řadě ctí Trevor Taylor i odkaz velkého avantgardisty Hugha Daviese v knize Sound Heard, ale to stojí za samostatnou kapitolu ve Světě jiné hudby.

Diskografie a bibliografie viz www.fmr-records.com

Poznámka: Vlastní tvorbě Trevora Taylora se budeme věnovat v příštím čísle UNI. Ukázky z produkce FMR si můžete poslechnout na ČRo 3, stanici Vltava v rámci pořadu Svět jiné hudby 8. a 22. května od 23:15.

Přidat komentář