Gary Peacock Trio: Tangents

Tangents je druhé album třígeneračního amerického jazzového akustického tria kontrabasisty Garyho Peacocka (1935), pianisty Marka Coplanda (1948) a bubeníka Joeye Barona (1955). Jeho obsah v souznění navazuje na předchozí album Now This z roku 2014 (ECM 2015). Opět převládají Peacockovy skladby, pár tématy přispěli jeho spoluhráči a nechybí hold klasikům moderního jazzu. Po Peacockově nástrojovému kolegovi, skvělému Scottu La Faro (1936–1961) na předchozí desce (Peacock po LaFarově smrti v Evansově triu také krátce hrál), tentokrát uctili Milese Davise jeho skladbou Blue In Green z klasické hardbopové desky Kind Of Blue (1959). Peacock s Coplandem hrával často už dříve – v letech 1988 až 2009 nahráli devět alb. Roku 2009 také vznikla poslední nahrávka z dvaceti tria pianisty Keithe Jarretta (Somewhere, ECM 2013), v němž Peacock působil od roku 1983. Bubeník Joey Baron má za sebou spolupráci s muzikanty stylově širokého záběru; vždy se dokáže přizpůsobit ke spokojenosti svých kapelníků. Nejvíce mu zřejmě dala dlouhodobá spolupráce s Johnem Zornem, rovněž od roku 1983. Album otvírá Peacockův Contact, poklidná melodická imprese. Výrazným motivem zaujme December Greenwings – téměř se mi chce říci, že zní „semaforsky“. Prolog skladeb často začíná Peacockovým sólem a platí to i v Tempei Tempo. Posluchač si ověří, že v triu si basa v podstatě vyměnila úlohu s piánem: má zde hlavní slovo a klavír nebo bicí Peacockovu hru komentují, nebo vedou dialog nad tématem nadneseným kontrabasem. Joey Baron autorsky do hry vstoupí skladbou Cauldron, první improvizačně volnější skladbou odkazující na dědictví dávného Evansova tria, v němž došlo ke zrovnoprávnění všech tří nástrojů – vznikl volný jazzový trialog. Alex North (1910–1991) je americký skladatel převážně filmové hudby a Peacock si z jeho díla vybral milostné téma z filmu Spartacus. Ač v rámci soundtracku se jedná o celkem nenápaditou, jednoduchou melodii zahlcenou smyčci, v podání tria jde o velmi znělou píseň standardního charakteru: jazzmani často dokážou vyhmátnout muzikantský nápad z banálnější tvorby. Empty Forest je poklidná kolektivní improvizace tria s výraznými krátkými sóly kontrabasu. Jedinou rytmicky rozdivočelejší skladbou je Peacockova Rumblin’, znějící jako nějaký „prapotomek“ boogie-woogie či Fats Wallerových odvázaných motivů. K modernímu volnějšímu zacházení se syžetem blues, s nímž přišel kdysi Miles Davis, a zapříčinil si nevraživost řady kritiků, se přihlásil Marc Copland zajímavou skladbou Talkin’ Blues. Joey Baron si ještě nadělil úvodní sólo ve vlastní skladbě In And Out, v níž je mu partnerem v dialogu jen kontrabas – tříminutová otázka toho, jak výborní jazzmani dokážou i v tak minimalistické sestavě, bicích a basy, zahrát strhující hudbu. Závěr patří Peacockově titulní skladbě Tangents. Trojice muzikantů zkušených na poli moderního soudobého jazzu tak přispěla k bohaté studnici triových klavírních alb další mimořádnou nahrávkou. Gary Peacock, veterán scény, se vedle osobitého přínosu kontrabasové hře v jazzu nyní profiluje také jako nápaditý skladatel melodicky silných motivů a jejich rytmických struktur.

 

 

ECM/2hp, 2017, 53:12

 

Přidat komentář