GGRIL: Plays Ingrid Laubrock

Circum-Disc/Tour De Bras, 2020, 31:33

Grand Groupe Régional dʼImprovisation Libérée neboli Velká regionální skupina osvobozené improvizace je proměnlivé těleso složené z hudebníků s různým zázemím od amatérů až po studenty hudebních škol žijících převážně v městečku Rimouski v kanadské provincii Quebec. Přes svou deklarovanou regionálnost mají za sebou spolupráci s mnoha věhlasnými muzikanty včetně Evana Parkera či Johna Butchera. Hybatelem tohoto souručenství je baskytarista Éric Normand. Rozhovor s ním jste si mohli přečíst v minulém čísle UNI, kde mimo jiné objasňuje, jak toto unikátní seskupení vzniklo. Nejnovější opus GGRIL přináší tři skladby od původem německé (ale již delší dobu v Brooklynu usazené) skladatelky a saxofonistky Ingrid Laubrock, blízké spolupracovnice Anthonyho Braxtona či Mary Halvorson, jež se u nás představila na Alternativě 2014 v kvartetu Perch Hen Brock and Rain spolu se svým druhem Tomem Raineym, Abem Baarsem a Ig Henneman.

Některé partitury byly grafické, další notované, jiné přinášely psané instrukce. A pochopitelně zde byl dostatek prostoru pro improvizaci, ať už řízenou nebo neřízenou. Kompozice Silent Light začíná pomalým nástupem s jemnými hřmy a vybrnkáváním klasické kytary (Pascal Landry), posléze harfy (Isabelle Clermont), ale poté se do toho opře dechová sekce – Alexandre Robichaud (trubka), Gabriel Rochette-Bériau (trombón), Mathieu Gosselin (barytonsaxofon) a Ingrid na soprán a tenor – v téměř artzoydovském duchu, čemuž záhy napomáhá i smyčcová sekce – Catherine S. Massicotte (housle), Rémy Bélanger de Beauport a Alexis Ganier-Michel (violoncella). Bigbandové vzedmutí se posléze rozloží a občas tu pobrukuje akordeon (Robin Servant), či duní tahy na kontrabas (Luke Dawson). K závěru se pak vše ustálí na držené hladině zvuku, jíž katarzně zakončí drobnohra houslí a harfy. Strak Dark má těžce metalové intro, v němž se vyřádí elektrické kytary (Robert Bastien a Olivier DʼAmours) a rafinovaná baskytara Érica Normanda. Po něm následuje noisový industriál vystřídaný profuky dechů a dalšími spletitými ornamenty.

Na začátku skladby Palindromes pak dostanou větší příležitost i perkusisté Jonathan Huard a Antoine Létourneau-Berger a vše se vyvíjí ve vlnách nahoru a dolů. Je to nádherná ukázka spontánnosti vyvěrající ze samé podstaty sonického myšlení, muzikantského nadšení, smyslu pro detaily i celkový koncept. Temná i zářící. Pompézní v nejlepším slova smyslu, a na druhou stranu odvíjející se v jemných záchvěvech. Nervní i romantizující. Z každého poryvu zvuku je cítit upřímnost. Rozhodně to není hudba k nedělnímu obědu s řízky či knedlo-vepřo-zelo. Spíše nokturno pro snivce, kteří mají rádi hloubku surrealistického vnímání světa. Esenciální poezie bez hranic. I když by se nabízelo zaškatulkování současná kompozice, tohle je mnohem víc – čirá podstata hudební otevřenosti. Ingrid je inspirátorkou non plus ultra, což dokázala v mnoha různých konstelacích, tady však její imaginace dostala tu největší dimenzi.

 

 

 

 

Přidat komentář