Gilad Atzmon European 4tet už odehrál dvě turné, ostatně překřížila i Česko. Byla by škoda nezvěčnit sehranost kapely na desce. Kvartet tvoří samí „staří známí“. Izraelský, v UK usazený hvězdný saxofonista (vážně hvězdný, vždyť byl členem The Blockheads Iana Duryho a jako sideman si zahrál s Pink Floyd, Robbiem Williamsem, Sinéad O’Connor i samotným Sirem Paulem z rodu Beatlů) do něj přizval pianistu Daniela Bulatkina, působícího momentálně mezi Českem a Nizozemím. A basistu Tarase Voloshchuka s bubeníkem Dušanem Černákem, jinak mj. rytmiku Limba. Bulatkin a Voloshchuk navíc přispěli i autorsky. Zkrátka vůbec tu nejde o model „leader a příležitostné křoví“, ale o skutečně tvůrčí sestavu.
Nepřekvapí, že nahrávka zní docela „coltraneovsky“, vždyť Coltrane vždy patřil k Atzmonovým oblíbencům. Jak o tom svědčí nejen nedávné Atzmonovo album Spirit Of Trane. Míněna je tu především kontemplativní tvář pozdější Traneovy tvorby, což dokládá nejen úvodní The First Day Of The Year, se saxofonem meditujícím nad hypnoticky repetitivní basovou figurou. Improvizace v Early Blues jsou také trochu „Supreme“. Nikoliv plagiátorsky, ale důvěryhodně pocitově. Stejně tak nepřekvapí odlehčené cupitání po orientálních stupnicích (titulní skladba Praying For More Songs To Come a částečně i v baladě Autumn In Bagdad, byť ta už zároveň míří i směrem k americkému jazzovému sentimentu). Zase zdaleka nejde o kopírku Coltraneovy záliby v indické hudbě, ale o přirozenou součást saxofonistových blízkovýchodních genů.
Konstatování, že něco „nepřekvapí“, přitom neznamená nic negativního. Pouze milý fakt, že na desce nic nepřekvapí nepříjemně. Vytříbený, starosvětsky akustický sound v takto mistrovském provedení, kde vedle saxofonisty exceluje i uvolněně frázující Bulatkin, nemůže urazit. Ani jediný standard na albu, balada My Old Flame, nezní jako vycpávka, ale coby konejšivě povědomý předěl alba.