Gordon Haskell

Nar. 27. 4. 1946, Verwood, hrabství Dorset, Anglie. Důležitá alba: Sail In My Boat (1969), It Is And It Isn’t (Atco 1971), Hambledon Hill (Voiceprint 1990), Harry’s Bar (East West 2002), Shadows On The Wall (Flying Sparks 2002), The Lady Wants To Know (Hypertension 2004), One Day Soon (Fullfill 2010). Písně, které stojí za to: Worms, Spider, Walkin’ In A Wilderness, How Wonderful You Are, Shadows On The Wall, One Day Soon.
Své krátké slávy se Gordon Haskell dočkal až jako zralý muž. Do svých pětapadesáti byl znám pouze příznivcům britské artrockové skupiny King Crimson, v níž nějaký čas působil. Rodák z anglického hrabství Dorset chodil do školy s pozdějším kytaristou této formace, Robertem Frippem, a v polovině šedesátých let s ním hrál v kapele The League Of Gentlemen. Ta vydala pár singlů a při koncertech na domácí půdě doprovázela hostující hvězdy amerického rhythm’n’blues. V roce 1964 účinkoval Haskell (schopný kytarista, basista a zpěvák) v liverpoolské skupině Quotations, vedené bývalým baskytaristou Big Three Johnnym Gustafsonem. Ze stínu však vystoupil teprve v roli basáka skupiny Fleur De Lys, která fungovala jako studiová sestava firmy Atlantic – což znamenalo, že pracovala s předními interprety své éry a také s řadou významných producentů, Glyna Johnse a George Martina nevyjímaje.
Roku 1969, kdy už Gordon Haskell bydlel v Londýně (chvíli dokonce s Jimim Hendrixem), vydal na značce CBS první samostatné album Sail In My Boat. Lavírování mezi popem a náročnějšími žánry způsobilo, že si ho posluchači nedokázali zařadit. Na jedné straně snaha o progresivní rockové písničkářství s přemýšlivými texty, na straně druhé relativní povrchnost, pokud jde o aranžmá a melodické nápady. Sólová kariéra se příliš slibně nerozjížděla, našlo se však řešení. V sedmdesátém roce trpěla stále populárnější kapela King Crimson personální krizí a jen ztěžka dokončovala druhé album In The Wake Of Poseidon. Starý známý Robert Fripp hodil Haskellovi lano a ten ochotně přijal. Nastoupil jako náhrada za zpívajícího baskytaristu Grega Lakea, odcházejícího založit trio Emerson, Lake & Palmer. Na LP In The Wake Of Poseidon zpívá Gordon v jedné skladbě, na následující desce Lizard je už plnohodnotným členem. Přesto s vydáním tohoto titulu na konci roku 1970 skupinu opustil – zrovna když probíhaly zkoušky na plánované turné. U Atlantiku učinil další pokus uspět na sólové dráze s deskou It Is And It Isn’t. Komerční úspěch se však nekonal. Zbytek dekády strávil hraním s oblíbenějšími kolegy, od Tima Hardina přes Cliffa Richarda až po Vana Morrisona. V roce 1979 se snažil vrátit albem Serve At Room Temperature, ale všechno marné. Do nového desetiletí vstoupil obtížený dluhy a znechucený tvrdostí hudebního průmyslu.
Usadil se na jihu Anglie a muzicíroval v místních klubech. Roku 1984 odejel do Dánska vystupovat „sedm dní v týdnu v barech pro pár ožralů“. „Byl jsem v pasti, ale rozhodně to nepovažuju za promarněný čas,“ svěřil se později. „Poznal jsem v těch pajzlech spoustu zajímavých lidí, o kterých jsem pak mohl psát.“ Roku 1990 se diskžokejům na rozhlasové stanici BBC Radio 1 zalíbil jeho singl Almost Certainly z alba Hambledon Hill. Vinou krachu distribuční společnosti však musel být comeback opět odložen a opravdový průlom nastal 10. září 2001, den před nechvalně proslulým datem teroristických útoků na newyorská „Dvojčata“. Tehdy na stanici Radio 2 začali hrát Gordonovu jednoduchou jazzovou baladu How Wonderful You Are, která brzy v poslouchanosti překonala osvědčené šlágry Franka Sinatry a Beatles. Nebýt toho, že zasáhli právníci Robbieho Williamse, jenž měl právě v ohni želízko v podobě duetu s Nicole Kidmanovou, stala by se skladba na BBC vánočním hitem č. 1. „Najednou, po všech těch letech, kdy jsem žil v levným bejváku, si na mě vzpomněli,“ komentoval to suše prošedivělý elegán Haskell. Píseň How Wonderful You Are vyšla v lednu 2002 na albu Harry’s Bar, na nějž časem navázalo DVD The Road To Harry’s Bar. Najednou se nabídky jen hrnuly, ale zpěvák dal jasně najevo, že míní nahrávat postaru a mimo hlavní proud. V říjnu 2002 ještě stačil vydat podobně laděné album Shadows On The Wall, načež mu firma zrušila smlouvu, protože jejího manažera veřejně označil za androida. Po desce The Lady Wants To Know z roku 2004 se Haskell zase stáhl do ulity a znovu dal o sobě vědět až v září 2010 cédéčkem One Day Soon, vonícím po Řecku, kam se k stáru uchýlil a kde přijal jméno Gordon Haskell Hionides.

HOW WONDERFUL YOU ARE

I go out most nights
Attracted by the lights
Listen to the jazz in Harry’s bar
And I know it won’t be long
Before they play that song

Do you know how wonderful you are?
It’s a sentimental sound
Make me want to fool around
With somebody who is wishing on a star
I pull my hat down low
Go up and say hello

Do you know how wonderful you are?
Always struggled with the art of conversation
There’ll be those for whom this song has no appeal
But I know it works for me
And I’m sure you will agree
That it illustrates exactly how I feel

Things can happen fast
Some things are built to last
I’ve seen it all go down in Harry’s bar
Though we’ve only just begun
This show will run and run
Do you know how wonderful you are?

 

JAK JSI NÁDHERNÁ

Většinu večerů trávím venku,
přitahován světly velkoměsta.
Poslouchám jazz v Harryho baru
a vím, že každou chvíli
spustí kapela písničku
o tom, jak jsi nádherná.

Ten sentimentální kousek
mě vždycky poblázní,
jdu za každou, co tady hledá štěstí.
Smeknu klobouk
a řeknu: „Ahoj,
jestlipak víš, jak jsi nádherná?“

Nikdy mi nebylo vlastní umění konverzace
a na některé tahle skladba vůbec nezabírá.
Ale na mě ano
a určitě je vidět,
že mi mluví z duše.

Může se to stát strašně rychle
a může to i vydržet.
V Harryho baru jsem takové věci viděl mockrát.
Vždyť jsme teprve na začátku,
kdo ví, kam se tahle show vyvine.
A už jsem ti řekl, jak jsi nádherná?

Přidat komentář