Na padesátých letech v USA bylo něco zvrhlého. Jedna věc je zvrhlost zjevná (rasismus, mccarthysmus). Ale tam, kde nehrozilo bezprostřední nebezpečí a zdánlivě se zelenal americký sen, propukaly temné vášně mnohem potutelněji a rafinovaněji. 
Dokonale tuto náladu zachytili ve svých raných novelách Ed McBain a Ira Levin. Takový předobraz pozdějších městeček Twin Peaks, bez jejichž pokoutné atmosféry by na tomto příběhu vlastně nebylo nic moc k vyprávění. To, co z něj dělá unikát, je v podstatě jen ona zvrhlá doba, ve které se zrodil.
Roku 1956 se na prvním místě amerických hitparád uvelebil překvapivý hit The Green Door textaře Marvina Moorea a skladatele, muzikanta a kapelníka Boba Davieho, jenž také v písničce, jak mu kážou její slova, „buší do starého piana“. Tajuplné verše o marném nakukování za zelené dveře zpíval s vervou rozhlasový diskžokej a příležitostný interpret Jim Lowe. 
Loweova životní dráha vedla ze Springfieldu v Missouri, kde se roku 1927 narodil, na Missourskou univerzitu zvanou Mizzou, jejíž jméno si zapamatujme. V padesátých letech se prosadil coby moderátor oblíbeného pořadu na rozhlasové stanici WRR v Dallasu, poté přesídlil do Chicaga a nakonec zakotvil na newyorské stanici WNBC. Zároveň pokoušel štěstí jako autor a zpěvák. V roce 1954 se dočkal prvního milionového hitu, to když rokenrolový zrzek Rusty Draper přezpíval jeho skladbu Gambler’s Guitar. O další singl s milionem prodaných kopií se už Lowe postaral osobně. Píseň The Green Door nenahrál v regulérním studiu, ale v jednom z bytů v bohémské čtvrti Greenwich Village za účasti pánského sboru High Fives, swingujícího v tehdy módním stylu Presleyových Jordanaries. Není bez zajímavosti, že o rok dříve natočil písničku s podobným názvem a neméně záhadným obsahem Close The Door (They’re Coming In The Windows) neboli Zavři dveře (už sem lezou oknem). Roku 1957 popěvek o zelených dveřích dobyl britské hitparády v podání zpěváka Frankieho Vaughana (vlastním jménem Frankie Abelson). A pak už je tu česká verze Milana Chladila z roku 1959, k níž napsal jeden ze svých nečetných, avšak kultovních textů scenárista Jiří Brdečka. V knížce Terezy Brdečkové Pod tou starou lucernou a jiné vzpomínky, navazující na nedokončené paměti duchovního otce slavného „Limonádníka“, najdeme tuto zmínku: „Otec pracoval na Starých pověstech českých a Císařově pekaři, v šuplíku se mu hromadily povídky pro příští Faunovo značně pokročilé odpoledne. Před Vánoci 1950 se oženil s mou matkou, osmadvacetiletou dcerou znárodněného krejčího. Žili pak šest let v podkroví vily jejích rodičů na Hanspaulce, kde se z terasy otevíral výhled na dosud neobestavěné věže bohnické léčebny a kde vzdálené 
troubení remorkérů na Vltavě navozovalo představu nedosažitelných dálek. V tom období vznikly dva texty k písním donekonečna pak omílaným v rozhlase: Půlnoc, do skel bubnují kapky a Nebeští jezdci.“ Dodejme, že oficiální titul Brdečkova textu zní Zlá noc. V polovině šedesátých let písničku v Americe oživil Bill Haley se svými „Kometami“, avšak pokus o comeback u téže značky, pro kterou Haley kdysi nahrál průkopnický singl Rock Around The Clock, se nezdařil. Lépe se vedlo na počátku let osmdesátých rock’n’rollovému revivalistovi Shakin’ Stevensovi, jenž tento staromódní dupák navzdory nesmírné konkurenci v podobě úřadujících kapel typu Police či Dire Straits znovu dostal na vrchol britských žebříčků.
BOUDA VERSUS ZAPADÁK
U písně The Green Door je naštěstí úplně jedno, zda se zpívá v roce 1956 nebo 1981, protože je tak chytře nedořečená. Stále noví a noví posluchači si mohou klást otázku: Tak co se to k čertu vlastně děje za těmi zelenými dveřmi?!!! Nikdy nedostanou uspokojivou odpověď, a že už se po ní leckdo pídil. Asi nejrychleji se ujala teorie, že jde o místo, kde se tajně scházejí kuřáci marihuany. Zastánci tohoto výkladu se odvolávali na zmínky o oblaku kouře a lidech, co se pořád smějí. Dále se poukazovalo na léta prohibice, kdy se ti odvážnější potajmu shlukovali za účelem pití zakázaného alkoholu. Takové konspiraci by zase odpovídalo heslo „posílá mě Joe“.
Ať tak či tak, zelené dveře znamenaly vstup na zakázané území, kde nezvaní hosté nemají co dělat. V žargonu agentů CIA skutečně existuje výraz „za zelenými dveřmi“, jímž se označují utajované informace. A punc tajemství má toto slovní spojení minimálně od roku 1906, kdy vyšla jedna z nejznámějších povídek amerického humoristy O. Henryho, Zelené dveře. Hrdinovi O. Henryho příběhu vtiskne kdosi na ulici do ruky kartičku, na které jsou napsána pouze dvě slova (hádejte, která). Chvíli nato muž skutečně narazí na zelené dveře, za nimiž najde dívku v mdlobách. Zatímco ji ošetřuje, přeskočí mezi nimi jiskra. V závěru muž zjistí, že kartička byla pouhou reklamou na premiéru nové divadelní hry s názvem Zelené dveře. Nenásilnou moralitku můžeme číst jako autorův povzdech nad nedostatkem vzrušení v životě moderního člověka. Ale při bližším ohledání tu najdeme podivuhodně přesnou charakteristiku tajemna, které obestírá naši písničku.
„Okamžiky, jaké uplynuly, než se mu na jeho zaklepání dostalo odpovědi, se dají měřit jen zrychleným dechem opravdového dobrodružství,“ šponuje O. Henry napětí v překladu Luby a Rudolfa Pellarových. „Co všechno může za těmi zelenými výplněmi být? Hráčské doupě, prohnaní darebáci, kteří s obratnou dovedností líčí na někoho past; krása zamilovaná do odvahy, a tudíž počítající s tím, že ji odvaha vyhledá; nebezpečí, smrt, láska, zklamání, zesměšnění – cokoliv z toho může na to troufalé zabušení odpovědět.“
S podobnou atmosférou pracuje kniha The Green Door Mary E. Wilkins-Freemanové z roku 1910. V ní se mladá dívka jménem Letitia snaží nahlédnout za malá zelená dvířka v domě, kde bydlí, ale její teta ji varuje: „To by pro tebe nemuselo dopadnout nejlépe, drahoušku.“ Samozřejmě se nabízí otázka, zda máme za písní The Green Door hledat metaforu, nebo narážku na konkrétní dveře. Z toho, že Jim Lowe působil jako diskžokej v Texasu, někteří vyvozují, že by mohlo jít o vchod do oblíbeného dallaského music-clubu, kam směli jen plnoletí. Co na tom, že měl tento klub dveře žluté a nikoli zelené. „Green“ prý autorům znělo lépe, a basta.
Podloženější je tvrzení, že se v písni zpívá o studentském baru Shack (Bouda), stojícím od dvacátých do osmdesátých let v areálu Missourské univerzity. (Vzpomínáte? Jim Lowe byl studentem této školy.) Shack se snadno rozpoznatelným zeleným vchodem (štít se jménem podniku lidé kradli tak často, až ho majitel Joe Franke raději vyryl do stromu) měl v okolí opravdu pověst poutního místa. Že by ale textař napsal interpretovi písničku na tělo podle jeho vzpomínek z mládí? Sám Franke o souvislosti mezi Boudou a Loweovým hitem dost pochybuje.
Záhada zamčených dveří by se dala řešit donekonečna. (Co třeba teorie se zelenou kartou, umožňující cizincům vstoupit přes práh americké společnosti?) Abychom však předešli dalším spekulacím, řekněme si otevřeně, že tvůrci skladby The Green Door Bob Davie a Marvin Moore v prvé řadě reagovalina tehdy populární tango Hernando’s Hideaway (Hernandův zapadák), které začíná veršem: „Znám jedno temné, odlehlé místo…“ 
Melodie, s níž se v roce 1955 vyšplhala na první místo britského žebříčku skupina The Johnston Brothers, zazněla poprvé v americkém muzikálu The Pajama Game. Jak divadelní inscenace „Hry v pyžamech“, tak stejnojmenný film z roku 1954 vznikly na motivy knihy 7 ½ Cents spisovatele Richarda Pikea Bissella, přirovnávaného díky jeho zkušenostem z doby, kdy brázdil jako lodník řeku Mississippi, k Marku Twainovi. Bissell se narodil a zemřel v Dubuque ve státě Iowa, a právě zde, na vysokém útesu ve východní části města, stával skutečný Hernandův zapadák. Dodejme, že děj muzikálu se odehrává rovněž v Iowě, ale ve městě Cedar Rapids, k jehož čtvrtím patří i Czech Village (Česká vesnice) s československým muzeem a knihovnou.
PSYCHEDELICKÝ LET
V úvodu jsme konstatovali, že zvláštní atmosféra padesátých let, plná potlačených vášní a pudů, dodala zeleným dveřím nádech potutelnosti. To ale není nic proti významům, které se na nebohou písničku nabalily během následujících dekád. Vcelku nevinné verše Marvina Moorea postupem času získaly tak bizarní konotace, že když se na úsvitu osmdesátých let ozvala z britského rozhlasu nová verze hitu The Green Door od Shakin’ Stevense, nikdo v Londýně nepochyboval, o jaké dveře se jedná. No přece o slavné zelené dveře na rohu ulic King’s Road a Bramerton Street v bohémské čtvrti Chelsea, za nimiž se až do roku 1985 skrýval vyhlášený les bický klub Gateways!
Podnik otevřený v roce 1930 byl už za války oblíbeným cílem lidí, kteří tak či onak vybočovali, včetně gayů, lesbiček, černochů a jiných minoritních skupin. Poté, co si majitel Ted Ware, jenž prý klub vyhrál v pokeru, vzal za ženu výstřední italskou herečku Ginu Cerrato, stalo se z „Gates“ místo, kam se pouštělo takříkajíc ,na ksicht‘. Zkrátka jste museli tak jako v písničce říci „posílá mě Joe“, a ani pak nebylo jisté, že se dostanete dovnitř. Psala se padesátá léta a vedení si dávalo dobrý pozor, aby se v prostorách klubu neprobírala žádná ožehavá témata. V letech šedesátých se sem chodili koupat ve vlastním potu hvězdy jako Diana Dors a Dusty Springfi eld. Roku 1966 do Gateways situovala děj své povídky The Microcosm lesbická spisovatelka Maureen Duffyová a o dva roky později se zde natáčel jeden z prvních filmů s lesbickou tematikou The Killing Of Sister George, v němž si zahrála řada stálých návštěvníků. S nástupem lesbických a homosexuálních diskoték však začal zájem o klub opadat a jedno-ho dne se zelené dveře zavřely napořád.
Souvislost mezi písní a „Gates“ se přímo nabízí. Jenomže fakt, že nahrávka Shakin’ Stevense v tolika lidech okamžitě evokovala temné prostředí undergroundu a zakázaného sexu, má hlubší důvod. Za všechno může americký filmový trhák Behind The Green Door (Za zelenými dveřmi) z roku 1972, jehož autoři se skladbou volně inspirovali. To kvůli němu je stařičkému hitu Jima Lowea přisuzován erotický podtext, který snad původně ani neměl. Behind The Green Door totiž bylo tvrdé porno – první široce distribuovaný pornografický snímek, považovaný dnes spolu s filmem Deap Throat (Hluboké hrdlo) za naprostou klasiku svého žánru.
V hlavní roli unesené ženy, která musí provozovat nejrůznější sexuální praktiky v tajemném sále za zelenými dveřmi, se objevila Marilyn Chambersová, americkým divákům dobře známá z televizní reklamy na mýdlo Ivory Snow. Když pak režisérské duo bratří Mitchellů použilo k propagaci filmu tentýž slogan, jakým se dívka ve zmíněné reklamě oháněla („99 and 44 /100’s % pure“), stáhla společnost Procter & Gamble z trhu všechny produkty, které Chambersová propagovala. Tím bylo na proslulost skandálního díla, v jehož nejslavnější scéně divák sedm minut pozoruje zpomalený let spermatu v psychedelických barvách, zaděláno a jeho spanilou jízdu světovými kiny završilo promítání na prestižním festivalu v Cannes. V roce 1986 se bratři Mitchellové dopustili pokračování, které navzdory (anebo kvůli?) faktu, že se v něm – opět poprvé v dějinách – propagoval bezpečný sex, na celé čáře propadlo. Inu, nevstoupíš dvakrát za zelené dveře.
THE GREEN DOOR
Midnight, one more night without sleepin’
Watchin’ till the morning comes creepin’
Green door, what’s that secret you’re
keepin’?
There’s an old piano and they play it hot
Behind the green door
Don’t know what they’re doin’ but
they laugh a lot
Behind the green door
Wish they’d let me in so
I could fi nd out what’s
Behind the green door
Knocked once, tried to tell ’em
I’d been there
Door slammed, hospitality’s thin there
Wonder just what’s goin’ on in there
Saw an eyeball peepin’ through
a smokey cloud
Behind the green door
When I said, “Joe sent me”,
someone laughed out loud
Behind the green door
All I want to do is join the happy crowd
Behind the green door
Midnight, one more night without sleepin’
Watchin’ till the morning comes creepin’
Green door, what’s that secret you’re
keepin’?
Green door!
ZELENÉ DVEŘE
Půlnoc, další noc, kdy nezaberu,
budu vzhůru, dokud se nepřikrade ráno.
Zelené dveře, jaké tajemství to skrýváte?
Někdo buší do starého piana
za zelenými dveřmi,
nevím, co tam dělají, ale pořád se smějí
za zelenými dveřmi,
kéž by mě pustili dál, abych viděl,
co se děje
za zelenými dveřmi.
Dvakrát jsem zaklepal, snažil se dělat,
že jsem starý host,
dveře se zabouchly,
nejsou tu zrovna příjemní;
to by mě zajímalo, co se tam uvnitř děje?
Pak na mě z oblaku kouře vykouklo oko
a měřilo si mě zpoza zelených dveří.
Když jsem řekl, že mě posílá Joe,
kdosi se hlasitě rozesmál
za zelenými dveřmi.
Všechno, co chci, je přidat se
k té veselé společnosti
za zelenými dveřmi.
Půlnoc, další noc, kdy nezaberu,
budu vzhůru, dokud se nepřikrade ráno.
Zelené dveře, jaké tajemství to skrýváte?
Zelené dveře!