Gregory Porter feat. Chip Crawford & Ondřej Pivec

Praha, Obecní dům, 3. 12. 2021

Objednat obzvláště komorní exkluzivní vystoupení Gregoryho Portera jen v doprovodu piana, hammondek a trojhlavého sboru byl od dramaturgie Strun podzimu (s první a možná jedinou reprízou na JazzFestBrno) výtečný nápad. Což se ukázalo hned v úvodní písni Revival, díky průzračnému aranžmá a mohutnému trojhlasu snad silnější a jaksi „ještě vkusnější“ (tedy ne, že by albová verze s tanečním spodkem zněla nevkusně) než s plnou rytmikou. A samozřejmě, onen famózní Hlas ve volném prostoru ještě více vynikl.

Intimní obsazení možná také přispělo k intimnější zpěvákově komunikaci. Popřál pianistovi Chipovi Crawfordovi k narozeninám, které připadly právě na den pražského koncertu, a poděkoval mu, že ho „doprovází a podporuje po celý jeho muzikantský život“. Věnoval píseň babičce Ondřeje Pivce a prohlásil, že v Česku vždy cítí „spirit“. Před Dad Gone Thing zase popovídal o vlastním tátovi a přirozeně mu skladbu dedikoval. K jemnému provedení Take Me To The Alley povyprávěl o inspiraci písně. O svojí mámě, pastorce: „Přestěhovala se do sousedství s nejhorší pověstí, aby mohla pomáhat nejchudším lidem, a vždy mi říkala – jdi tam, kde tě nejvíc potřebují, a těm zpívej.“ Právě v téhle písni předvedli Chip a Ondřej dokonalou školu vzájemné muzikantské úcty, když se vzájemně s ohromným citem poslouchali a podporovali v decentních sólech. Ondřej Pivec si pak užil hvězdnou chvilku především v sólovém úvodu Musical Genocide.

Kouzlo koncertu ostatně tkvělo i v tom, že se s úspornou sestavou pracovalo ještě úsporněji. Porter zazpíval v duu s hammondkami, v duu s pianem (zvláště vydařená tichá verze standardu Porterem adorovaného Nata Kinga Colea Mona Lisa). Stejně pestře se zapojoval i sbor. Jedním z vrcholů večera se stala balada Don’t Be A Fool, Porterův duet se zpěvačkou Stephanií Alvarenga. Mimochodem tou samou dámou, jejíž mocný hlas známe z posledního alba Vladimíra Mišíka Noční obraz. Ondřejem Pivcem výtečně naverbované vokální trio Stephanie Alvarenga, Chris Ashley Anthony a Sheherazade Holman se ostatně s „Mišíkovým americkým sborem“ překrývalo ze dvou (dříve jmenovaných) třetin.

Závěr hlavního bloku koncertu v podobě dramatické písně 1960 What? měl díky razanci klavíru neskutečný drive i bez rytmiky a podle očekávání zvedl osazenstvo zcela vyprodané Smetanovy síně k ovacím vestoje. Gregory Porter popřál Strunám podzimu k jejich 25. výročí „dalších pětadvacet ročníků“, zamával… a vrátil se s milým přídavkem You Can Join My Band. Jasně, vždycky se rádi přidáme.

Přidat komentář