GROUPER: Grid Of Points

Pryč jsou doby, kdy Liz Harris chrlila s kytarou v ruce a řadou efektových krabiček okolo sebe jednu freak folkovou nahrávku plnou submisivně psychelických nálad za druhou. V poslední době se totiž v ěnovala výtvarnému umění a filmu. Tak či onak, stejně jako v případě poslední desky Ruins, při návratu dala před kytarou opět přednost klavíru a začala po letech nahrávat nové písničky. Tedy písničky, spíše písňové skici, lehce nadhozené a pomalu se rozpouštějící v prostoru. Jednou inspirované filmem Zabriskie Point, podruhé vlastními fantaskními sny. O tom, zda album mělo nakonec znít jinak nebo ne se můžeme pouze dohadovat, protože do procesu vzniku kolekce vstoupila po deseti dnech nahrávání nemoc, která sklátila Liz do postele. Když z ní vstala a poslechla si natočený materiál, pochopila, že náhoda zasáhla za ni, a že v ruce nevědomky drží hotový materiál. Pravda, sedm skladeb a celková stopáž 22 minut i jinak tolerantnímu labelu Kranky přišla jako tahání peněz z kapes posluchačů, Harris si ale nemohla pomoci, a my jí po poslechu Grid Of Points musíme dát za pravdu. Návratové EP ve své nahotě totiž nejlépe přenáší na posluchače okamžiky odevzdání se inspiracím, kdy klavírně vokální nápady jsou tu a tam doplněny vedlejšími linkami, vždy jen k tomu, aby ještě více podpořily atmosféru uvolněného hraní bez náznaku drobné manýry. Liz evidentně neřeší hudební kariéru, nové písničky se prostě po letech přihlásily ke slovu a možná i proto působí celé EP neskutečně uklidňujícím dojmem. Je podobně prchavým zážitkem, jako tiché rozjímání brzkého rána s prvními paprsky sluce na obzoru. Okamžik rozbřesku dne trvá také jak pár okamžiků, přesto dokáže naplnit pozorovatele pokojem na celý zbytek dne. A podobnou silou oplývá i Grid Of Points. Tečka.

 

Kranky, 2018, 21:52

 

 

Přidat komentář