Guidi/ Petrelal / Sclavis / Cleaver: Ida Lupino

gudiIda Lupino je zřejmě nejhranější skladbou Carly Bleyové. Její někdejší manžel Paul Bley se k tomuto výraznému motivu vracel celoživotně. Prapůvod zvláštního stesku, melancholie, lze v této skladbě odhalit v životním příběhu anglické herečky, zpěvačky, od roku 1948 americké občanky a v padesátých letech jediné producentky Hollywoodu, Idy Lupino (1918–2005). Dnes jednatřicetiletého Giovanniho Guidiho objevil na jedné jazzové dílně Enrico Rava. Přizval ho ke spolupráci, a tak se Giovanni od roku 2011podílel už na třech Ravových albech. Ida Lupino je Guidiho sedmým kapelnickým albem, mezi jeho spoluhráči byli například hvězdný americký kontrabasista Thomas Morgan či kanadský saxofonista Michael Blake. S trombonistou Gianlucou Petrellou a bubeníkem Geraldem Cleaverem se Guidi sehrál už v minulosti. Petrella je další talent z objevů Enrica Ravy a černošského bubeníka Geralda Cleavera z Detroidu známe například z alb Formanka, Mitchella, Morrise, Vitouše či Stańka. „Kmetem“ kvarteta je třiašedesátiletý francouzský klarinetista a basklarinetista Louis Sclavis, spřízněný s evropskou jazzovou avantgardou. Album je až na dvě výjimky autorským počinem členů kapely, na němž mají hlavní podíl Guidi s Petrellou. Výjimkou vedle titulní Ida Lupino je skladba Per I Morti Di Reggio Emilia italského kytaristy a písničkáře, Fausta Amodei (*1934), která je jeho nejznámější – věnoval ji policií zabitým demonstrantům při nepokojích v roce 1960.  Skladby v podání této čtveřice působí silně emotivně, mají zpěvná témata a jemně dráždivý rytmus. Gianluca Petrella se sólisticky skvěle uvede hned v úvodní skladbě s „rekordně“ dlouhým názvem  What We Talk About When We Talk About Love, zvuk jeho trombonu improvizuje nad monotónní rytmickou figurou piána Giovanniho Guidiho. Louis Sclavis vnese do Just Tell Me Who It Was na klarinet do hudby něco středomořské orientálnosti. V Jeronimovi při dialogu klarinetu a trombonu lze vytušit parafrázi ozvěn dixielandu. Zvláštní smutná naléhavost zní z titulu Gato!, opět s výrazným podílem Petrelly a nádhernou sólovou romantickou pasáží Guidiho klavíru v druhé půli. Sclavis se v podobném rozpoložení předvede hned v následné La Terra. Idyla předchozích skladeb je přerušena titulem No More Calypso?, kterou uvedou dramatické údery akordů klavíru, pak lament trombonu s klarinetem. K hudební lyrice a témbru melancholie se však kvarteto vrací hned následující Rouge Lust. Temnou, až ambientní náladu má Fidel Slow se skomírajícím motivem trombonu. Že je Gianluca Petrella nejzajímavějším sólistou alba nám stvrdí i předposlední skladbou Zweig. Jeho trombon rozezpívá i závěrečný kousek The Gam Of Scorpions, samostatně i v působivých melodických duetech s klavírem Guidiho. Nelze nezmínit význam hry bicisty Geralda Cleavera, která je vůči dané hudbě dokonale citlivá, téměř ji nevnímáte, často hraje jen se štětkami a citlivě reaguje na improvizace sólistů. Toto album je muzikálně nesmírně silné a působivé, a ticho, které nastane po poslední skladbě, jako by bylo součástí jeho nálady.

ECM/2HP, 2016, 77:51

Přidat komentář