HALEIWA: Cloud Formations

Švédského rodáka Mikka Singha to odjakživa táhlo hned několika směry najednou. Prošel si hardcoreovým a skejtově punkovým obdobím, před dekádou bychom ho zastihli v několika indie rockových formacích (např. Hearts No Static nebo Will Gambola Sing), aby ho to čím dál tím víc táhlo k sólové tvorbě. Pro ni vymyslel přezdívku Haleiwa. Písničky na prvních dvou deskách ještě nesly zřetelné otisky předchozích štací. Nová deska Cloud Formations už ale funguje jako nadechnutí do nové kapitoly Mikkova hudebního života.

 

Do aranžmá většiny písniček se dostalo poměrně velké množství elektroniky, bicí automat (programovaný jediným spolupracovníkem na albu, Johanem Nordlundem hardcorových This Gift Is A Curse) na sebe nestrhává pozornost a do popředí se dostává autorův zasněný vokál spolu s aranžérským předivem kytar, kláves a elektroniky. To vše, jak už jsme u Morr Music zvyklí, s výrazně melancholickým vyzněním. Z původních inspiračních zdrojů, jakými byly v případě Singha Animal Collective nebo Real Estate, zůstávají odlesky v nejrockovějších skladbách Swell nebo Northern Celestial Hemisphere, ve zbytku alba se ale Švéd přiklání k hypnagogickým náladám Toro Y Moi nebo Tame Impala.

 

Záměrné lo-fi vyznění kytarových linek i vokálu zavede Haleiwa jednou k freakfolkovým vodám, podruhé masivní analogová elektronika přinese do třetí Singhovi sólové kolekce výrazný závan osmdesátkových inspirací. Co desce chybí je jistý referenční bod kolekce. Alespoň po suverénním otvíráku HKI -97 by si album středobod, od kterého se vinou nitky k ostatním skladbám, rozhodně zasloužilo. Takto po devíti skladbách má posluchač pocit něčeho naznačeného, určitě příjemného, ale nedořečeného. Na tomto by měl Mikko Singh určitě do budoucna zapracovat. Protože jinak zní pokračovatel odkazu Styrofoam nebo řady projektů bratrů Acherů (od Lali Puna po Ms. John Soda) více než nadějně.

 

 

 

Morr Music, 2019, 35:22

 

 

 

 

 

Přidat komentář