Hameln

Staroněmecká legenda o krysařovi, který zbavil město problému, a přesto ho pánové z radnice podvedli a rozhořčili tak, že se nakonec pomstil, je celkem známá i u nás. Méně už je známý název města Hameln, kde se celý příběh odehrával. To navíc skutečně existuje a má za sebou poměrně pohnutou historii, která je prokazatelná už od devátého století. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci například bylo ve městě zřízeno vězení nejen pro politické vězně, ale i pro homosexuály a Židy. Za druhé světové války byl pak Hameln bombardován, po jejím skončení zde pak vznikla vojenská základna britské armády.
hamelnČeskobudějovické kvarteto, které si podle něj zvolilo název, paradoxně původně vůbec nemělo v plánu být hudebním tělesem. „Všechno začalo u potřeby prezentovat mou poezii,“ vzpomíná Otík Gruss, ústřední iniciátor, který podle vlastních slov „recituje, jódluje, rapuje i zpívá“. A také obsluhuje řadu nástrojů, včetně občas až industriální elektroniky. „Jako básník jsem si tehdy našel pár lidí, kteří by mi mohli dělat doprovod k recitaci. No a z původní myšlenky se nakonec stala kapela.“
Z původní sestavy, která se zformovala v roce 2011, už zůstal sám a kapelou prošlo hned několik spoluhráčů z nejrůznějších spřátelených formací, mj. i dvě kytaristky. Postupně přibyl současný bubeník Míra a baskytarista Vencák. „Jen kytara nám dělala starosti. Dlouho jsme zkoušeli jen ve třech a nakonec mě to trklo. Vždyť my kytaru nepotřebujeme! A tak jsme oslovili naši kamarádku, houslistku Lídu, a dnešní Hameln byli na světě. V téhle čtyřčlenné sestavě hrajeme třetím rokem.“
Právě netuctová sestava, ve které melodickou linku obstarává hlavně basa, zatímco většina ostatních nástrojů koloruje a přidává „kudrlinky“ k poměrně temnému základu, vytahuje Hameln z davu. Přestože například expresivním projevem nezapřou vliv tradičního českého undergroundu, rozhodně se nespokojují s hudebně nejjednodušší cestou a vrstvením zvuků či melancholickými tóny houslí skládají pozoruhodný obraz. Nehýří optimismem, nedovoluje soustředěnost. Je nervní, drásá, postupně zaplavuje mysl a graduje k až psychotickým stavům. Ne – pokud někdo hledá příjemné poplácání a injekci životní radosti, tady ji skutečně nenalezne. Přesto ani na moment nepřichází dojem laciného depkaření, rozervané dekadentní pózy. Otíkova volná poezie rozedírá, nenechává si rezervy. „Všechny mé texty jsou vlastně moje myšlenky. Jejich prezentací se vysvlékám a stojím před posluchači nahý.“ V tématech řeší osobní svobodu, místo v současném světě a možná východiska; zuřivé boje proti systému či kritiku prohnilé společnosti nechávají Hameln jiným. Jako by chtěli říci: „nejprve je fajn si vyřešit vlastní postoje a starosti“. Je tu někde lékař? zní celý text jedné ze starších skladeb.
Právě otevřený přístup dovoluje neuzavírat se do své ulity, ale zároveň i nemít potřebu se schovávat za nějakou „scénu“. I proto snadno koexistují s výraznou budějovickou komunitou kapel i koncertními organizátory Noise Assault Agency Budweiss. „Jsou to naši kamarádi a máme s nimi společnou zkušebnu,“ vysvětluje Otík. „Co se týče koncertů, nejsme úplně jejich šálek noisu. Mají rádi matiku a hardcore.
hameln_2Ale i tak nás již jednou pozvali na svůj každoroční festival Noise Party.“ Vedle něj opakovaně vystupovali i na dalších lokálních přehlídkách, jako je Budějovický majáles, Buskers Fest, Na konci světa fest nebo Budějovický manifest, ale občas vyrážejí i jinam – na Skalákův mlýn, na večer Spodních proudů v Brně, a loni se i zúčastnili Malé Alternativy.
V lednu 2013 zrealizovali minialbum Navštívit, o něco později pak ještě EP Noční motýl (obojí lze nalézt na jejich bandcamp profilu). V říjnu 2014 se pak vydali do studia nahrát své první album Malé básně. Zvukově se o něj postaral Hromy, člen kapel Five Seconds to Leave a Nod Nod. „Měli jsme už pár zkušeností s nahráváním, ale u Hromyho v Jindřichově Hradci to bylo tak nějak jiné. Jeho přístup byl inspirující a celé album bylo natočené za víkend,“ pochvaluje si frontman. Zvuk na albu se až nečekaně pročistil, zní mnohem sebevědoměji, melodie jsou nápaditější a mozaika zvuků pestřejší. Skladby jsou promyšlenější a výtečně gradují.
Tak jako řada jiných lokálních kapel, jsou i Hameln pořád ještě spíše na začátku své cesty, ale zdá se, že o svém směru už přestávají mít pochybnosti. Není přece nutné si vymýšlet hlubokomyslné důvody k další existenci. „Pokaždé, když nám alespoň jeden člověk řekne, že se mu naše muzika líbí (a možná z ní má i trochu depku), máme pocit, že jsme něco dokázali,“ usmívají se. „A náš cíl je, aby takových lidí přibývalo. Dokud bude někdo poslouchat, my budeme hrát.“

Přidat komentář