Hate Poem / Napalmed: Lak Táta Split

Radek Kopel pokračuje ve vydávání splitů se spřízněnými soubory. Posledním je Švéd Kenny Johansson, který vystupuje pod jménem Hate Poem. A právě jeho nahrávky jsou velmi příjemným překvapením. Sice pracuje s hluky a brutálně zkreslenými zvuky, ale snaží se jednotlivé skladby od sebe odlišit. Zatímco úvodní Playground Fucking je klasická noisová kompozice s vpády tónů hodně zkreslené kytary a následná Videocamera s přemodulovaným hlasem se nese v podobném duchu, už třetí Stripteaser stojí na mírně se proměňujícím bručení, do kterého zaznívají další pokroucené zvuky a naléhavý hlas. Skladba nepostrádá zvláštní napětí a čiší z ní osamělost. Ani Spoon nesklouzává do stěny nestrukturovaného hluku, jak se tomu občas stává u podobných nahrávek, protože není přeplácaný a se zkreslením pracuje Johansson opatrně. Clitoris Pierced By Needle je zase plný skřípajících kovových zvuků, které jsou zkreslené a vytváří dobrý kontrast k nejdelšímu skoro devítiminutovému noisovému I Am A Sadist, kde se z brumu přecházejícího v praskající šum vynořují různě zkreslené zvuky, aby vše skončilo pískáním zpětné vazby. A Cunt Is A Cunt je postavený opět na vrčivém a pískavém zvuku oscilátorů.
Napalmed opět sáhli do bohatého archivu. První čtyři části The Samphony natočil RadeK.K. s MartiNem.B. 24. 05. 2011 v Sound Pitu. Doplňuje je čtvrthodinová kompozice 100423_06 pořízená o rok dříve ve stejném obsazení. The Samphony se nese v typickém duchu noisových kompozic Napalmed s bohatou texturou, ve které z hlukové plochy vystupují jednotlivé zkreslené a různě modulované zvuky i bručení a bublání oscilátorů. Tempo je však uvolněnější, což přispívá k větší pochmurnosti kompozice. Lépe tak vyniknou jednotlivé zvuky. Přestože je The Samphony ryze hluková, má blíže ke skladbám, které Napalmed vytvářeli s japonským saxofonistou Hirojukim Fudžiwarou na Noisax Jazzostrial Fractamental nebo v koncertní podobě, kde ho nahradil altsaxofonista Roman. I některé houkání v druhé přece jen naléhavější jedenáctiminutové části dává vzpomenout na vpády altsaxofonu. Syrovost zase zdůrazňují ostré střihy na začátcích a koncích jednotlivých částí.
O rok starší 100423 přináší typický agresivní, přitom však strukturovaný noise postavený na výrazné tektonice, kdy jsou jednotlivé části výrazně odděleny, k čemuž přispívají nejen kratičké pasáže ticha, ale také využití neotřelých a neoposlouchaných zvuků a i proměny v zaplnění frekvenčního spektra.
Napalmed ukazují, že si svou kvalitu dokázali udržovat, ale v jejich tvorbě jsou zajímavější desky než tato. Ovšem ve spojení s Hate Poem činí z alba výjimečnou záležitost.

Napalmed Ltd., 2015, 34:13 a 39:29

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *