Hearn Gadbois: Ghost Notation

Outsider Art Music, 2020, 52:23

V pořadí čtvrtý sólový počin amerického perkusisty Hearna Gadboise rozhodně není typickým albem world music. Nejde zde totiž primárně o ukázku rytmických dovedností či interpretaci tradičních rytmů. Vše je podřízeno fascinující zvukové estetice, která je postmoderní, zdánlivě chaotická, subverzivní a přesto naprosto neodolatelná. Již od první skladby, kde se kovové ozvěny marockých karkabusů prolínají se zvukem rámového bubnu a staccatovým rytmem hraným na topůrko od sekery, je jasné, že zde neplatí žádné konkrétní žánrové hranice.

Gadbois je zvukový průzkumník, který se nebojí kombinovat zdánlivě neslučitelné elementy a vytvářet překvapivé zvukové textury pomocí mnoha tradičních i vlastnoručně vyrobených nástrojů. Hned druhá skladba Night působí svou tajemnou atmosférou téměř chrámově, nicméně vpády různých nečekaných zvuků v podobě indonéského talempongu, bzukotu bambusových balingbingů či naléhavého volání rádžastánských houslí ravantar nenechají posluchače spočinout. Ve většině skladeb chybí kotva v podobě ústředního motivu. Vše plyne a rozvíjí se do nečekaných poloh. Zvuk alba doplňují zajímaví hosté, zvláště stojí za povšimnutí klenuté melodie indické flétny bansuri v podání Stevea Gordona ve skladbě Wood. Díky nástrojové rozmanitosti se posluchači odkrývají stále nové zvukové palety. Vždy, když nějaký motiv či rytmus začíná být předvídatelný, přijde ke slovu řízená dekonstrukce, jak tomu je například ve skladbě Walking in the Sun.

Afrobeatový groove je zde soustavně destabilizován fragmenty kytarových vyhrávek a nářkem ravantaru, jehož glissandový zvuk působí jako protisíla, která oprošťuje rytmický základ od jakékoliv gravitace. Skvělým oživením alba jsou i dvě ambientně laděné skladby, které svými drony doslova purifikují zahuštěnou atmosféru desky. Ghost Notation tak představuje i v rámci nezávislé scény zcela ojedinělý počin, který si zaslouží soustředěný a opakovaný poslech.

Přidat komentář