Helemese

Šramlu se v Čechách vždycky dařilo, a na Moravě, kde je k němu i co pít, to nemůže být jinak. „Nezbytné je se z toho života neposrat. A humor beru jako příjemnou alternativu, jak toho docílit,“ říká Jirka Hilčer, zpívající akordeonista, ústřední postava kyjovských Helemese. Je asi jedno, jestli je pořadatelé na plakátech uvádějí jako „punkový šanson“ nebo „alternativní hospodský punk“. V zemi, kde cestičky ušlapávaly teskné nápěvy Vaška Koubka či Radůzy, a publikum mnohokrát a spolehlivě rozdivočely nejen Tři sestry a Česká disharmonie, ale hlavně Traband, Neočekávaný dýchánek, nebo v posledních letech Poletíme a Vasilův rubáš, bylo jen otázkou, kdy si je ti správní příznivci najdou. Ať už zrovna hrají plně akusticky nebo s rockovým nápřahem – což rádi střídají. S letošním podzimem oslavili deset let a vydali si k tomu koncertní album s výmluvným názvem Prasečinky, zachycující jejich písničky v té nejpřirozenější podobě. V diskografii je celkem čtvrté. Sami žánry vůbec neřeší. „Jsme mimo, není to motto, ale je to tak. Někdy říkám, že jsme česká alternativa, ale i toto tvrzení má své mantinely,“ krčí rameny Jirka. „Ta řečená nadžánrovost představuje hlavně svobodu. Nikam vás netlačí a taky vám nikde žánr nepomáhá. Nevím, jestli je to​ nutný program, ale nemůžem si pomoct.“
Spolu s frontmanem vydržel od začátků ještě bubeník Pavel Začal, po debutu Houky, který v roce 2010 vyšel u Indies MG, a druhém albu Šnyclperkelt, který si už vydali o dva roky později sami, se sestava radikálně proměnila a zmizely housle i kytara. Nastálo přibyla původně hostující zpěvačka Barbara Neničková, jejíž drsný hluboko položený hlas kontrastuje s pohledným zjevem, a baskytarista Matyáš Zamazal. A ještě o něco později se objevil saxofonista Jindřich Patík, takže se Helemese vrátili k pětičlennému kolektivu. „Svý chechtáky nasypu do hampejzu, živořit nehodlám, leda tak žít,“ zpívají Helemese v úvodní skladbě třetího alba Bublinky, a je v tom celá jejich „imidž“. „I ve vážnějších chvílích se tu spíš ironizuje, než moralizuje a atmosféra útulné hospody tentokrát neodráží pouhou chuť pobavit, ale i dravou snahu předat něco ze svého pohledu na svět a poměrně pregnantně formulovaných názorů. Na peníze, na lásku, na zdravý životní styl nebo na to, co je a co není normální,“ napsal jsem o desce před rokem a půl, a neměnil bych na tom ani slovo. „Posledně mi po koncertě v Litvínově, kde byla mrzká účast a přišlo fakt málo lidí, došlo, že to bylo stejně fajn. Ta hrstka lidí, co na koncert přišla, tam přišla, protože nás vážně chtěla vidět a nešla místo toho na hokej. Bylo to zkrátka zase velký, lepší než se vytahovat jmény,“ odpovídá Jirka na otázku, s kým vším si už stihli zahrát. Faktem je, že o koncerty a pozvánky pořadatelů nemají nouzi, stejně jako o okamžiky, kdy na rozdíl od zmíněného Litvínova sál praská ve švech. Alfou a omegou vedle živelného podání jsou nepřekvapivě texty písní. „Narážejí na ‚všednost‘ v dobrém slova smyslu a každodenní ‚malé‘ radosťostrasti. Líbí se mi obyčejný ‚malý‘ příběh, bez básnění a zdánlivých jinotajů. Někdy usiluju o nějaké téma tak, že mu podřizuju melodii, jindy si až melodie hledá své téma,“ rekapituluje přístup akordeonista. Velká část podzimních koncertů ke zmíněnému výročí a koncertnímu albu (nahrál ho mimochodem zvukař Marek Šťastný z pražského Kaštanu a o finální zvukovou podobu se opět postaral Ondřej Ježek, u kterého vznikla předchozí nahrávka) proběhla akusticky. A občas i po letech prý s chutí vyrazí hrát i na ulici: „Naposledy jsme ‚baskovali‘ v Helsinkách. Holt i na letenky se musí vydělat, haha. V lednu zas plánujeme jet hrát na ulici do Španělska. A sem tam jsme vidět i v Brně na Svoboďáku.“ Asi nepřekvapí, že se kapela s chutí opakovaně zúčastnila i stále populárnější letní benefice v rumunském Banátu. Příští rok už také mají v kalendáři turné po Finsku, ale po vzoru hesla carpe diem! Nepatří k těm, kteří by „plánovali kariéru“. V tom, co bude, totiž nemá jasno ani ústřední persona kapely: „Motivuje mě neprozkoumané.  Třeba budeme mít v budoucnu sentimentální vály nebo těžké věci. A třeba zvolíme úplný bizár…“

 

 

Přidat komentář