HEVHETIA SHOWCASE + JAZZBUS

19.–22. 8. 2020, Košice

Letošní přehlídka hudebních aktivit spojených s vydavatelstvím Hevhetia se opět nesla v duchu nejrůznějších setkávání a program nesestával pouze z koncertů, ale i řady přednášek, dílen, návštěv galerií či prezentací různých nosičů a projektů.

Kvůli pracovní zaneprázděnosti jsem se tam mohl vydat až nočním vlakem, ale tím pádem jsem stihl až začátek druhého festivalového dne. Místo skutečné snídaně jsem si dal Hudební snídani s rádiem Devín, která se vysílala živě přímo z Pavilonu Alfa Kasární/Kulturparku, kde se převážná část akcí odehrávala. Tahle stanice je svým způsobem obdobou naší Vltavy, ale je schopna mnohem víc reflektovat aktuální dění na poli nemainstreamové hudby. Tři hodinky si tak člověk mohl vyposlechnout nejen spoustu zajímavých rozhovorů, ale také komorní vystoupení poetické písničkářky, která si říká Skyva, či drsňáckého, ale nesmírně vtipného barda Eda Kleny, při jehož humoru ovšem trochu běhá mráz po zádech.

Vzhledem k panevropské pandemii zásáhla festival také vlna změn, z nichž některé bylo nutno řešit takřka za pět minut dvanáct, ale díky nezdolnosti hlavního hybatele Jána Sudziny se nakonec podařilo vše vybalancovat s nesmírnou bravurou a program rozhodně nebyl ochuzen. Stěžejní roli měli tentokrát hrát norští umělci (ale i běloruské trio Port Mone), ale právě tady nastala ona potíž, protože jejich příjezd se nakonec ukázal jako nemožný. Pomocnou ruku však Jánovi podaly jeho spřízněné duše z Polska (ostatně není divu, protože značnou část produkce jeho vydavatelství tvoří právě polští hudebníci), a tak se hlavní událostí druhého večera stalo improvizovaně sestavené těleso Voicingers AllStars, které dali dohromady hudebníci a organizátoři Grzegorz Karnas a Krzysztof Kobyliński. A bylo to vskutku hvězdné vystoupení. O úvod se postarali Paweł Kaczmarczyk na piano, Alan Wykpisz na basu a bubeník Max Olszewski, kteří jako by předvedli esenciální prapodstatu základní hudební filozofie Hevhetie – ve skutečném slova smyslu moderní jazz hledající nový výraz. Kaczmarczyk se jakoby vpíjel do svého nástroje a vytvářel groteskně plíživě přízračnou atmosféru. Přerod nastal s nástupem showmana Grzegorze Karnase, který svým hlasem náruživě kouzlil a od specifického scatu přecházel k úryvkům písní, což oboje působilo magicky až k popukání. Jazzrockový až rockový drive přidal posléze kytarista Jakub Mizeracki a dalším překvapením bylo, když se na pódiu objevil francouzský „adonis“ Manu Domergue, který střídal zpěv s hrou na melafon (jakousi mutovanou hornu) a vše doplňoval drobným ladným tancem. Ve chvíli, kdy se oba vokalisté spojili, byl to nádherný propletenec šansonu a jazzu a skutečně divoká jízda. Takže nezapomenutelný zážitek.

Letošní přehlídka hudebních . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář