HOLY FANDA & THE REVERENDS: Dopisy v lahvi

Polí 5, 2022, 35:13

Mořská pošta neslibuje mnoho příjemců vyslané zprávy, nebo popravdě, nezaručí ani jediného. Ovšem Dopisy v lahvi Fandy Holého by se k adresátům dostat měly. Aktivně je vyhledávejme a lovme. Verše a notičky napsané na stočeném, solí inkrustovaném pergamenu, nebo snad už nahrané na druhém albu Reverendů, stojí za to.

Žánrová ne-koncepce, kterou Fanda a Reverends nastínili už na přechozí desce Konec cesty (2015), naštěstí neznamenala konec cesty. Maximálně dočasnou internaci na pustém ostrově epidemiologického průšvihu. Nyní má ještě bujařejší pokračování. Slepit po trampsku (není nadávka) americanu s „urban“ trendy, punkovým nápřahem nebo třeba lehce balkanizovanými dechy byl vykutálený nápad. A když Reverendi ještě přihodí do lahve trochu rapu (I Will Go), jen tak tak, že sklo nepraskne nakumulovanou energií. Každá skladba na albu zní úplně jinak, ale vůbec to nevadí. Krev ve stopách začíná volnou, tajemnou zvukomalbou, aby se píseň nakonec přerodila v hlučně šramlovitý countryový kvapík. V Gipsy Gal můžeme slyšet cosi z Iggyho Popa, parodii na 60’s pop, zvláštní transglobální folklór a bůhví co ještě, aniž by tam – předpokládám – Reverendi vložili cokoliv z toho úmyslně. Hlavní kazatel prostě „jen“ píše písničky a kapela do nic hází aranžmá stylem „co pěkného se mi vynoří v hlavě“ s odzbrojující přirozeností. Už samotný mix nástrojů dokáže okouzlit. Banjo, zboosterované kytary, autoharfa, harmonium Jardy Svobody, trubka a zvonkohra Martina Rejmíše, kupa prapodivných perkusivních zvuků Nicka Jenningse, pedálová steel kytara nebo oud v podání spikleneckých hostů. K tomu pitoreskní samply a „zvuky okolí“.

Nejdůležitější jsou ale pochopitelně samotné písně. Texty, ve kterých se Holy Fanda nebojí zpívat ani velké pravdy jako „kde není láska, není žal“ (Věř a víra tvá). Nezbývá než popřát Dopisům v láhvi příznivé mořské proudy a těsnící zátku.

Přidat komentář