Holý Fanda & The Reverends: Konec cesty

holyJen pouhý výčet skupin, projektů a spolupracovníků multiinstrumentalisty Fandy Holého, sahající od Bonuse, přes několik zahraničních jmen, písničkářku Stinku, až po Jardu Svobodu, mluví sám za sebe. Jeho první opravdu sólová nahrávka sice nepřekvapí žánrově, ale o to víc může mile zaskočit produkční vypiplaností a zvukovou pestrostí.
Když se u nás řekne slovo „country“, mnozí si stále představují cosi podobného Janu Nedvědovi. Jenomže tady jde jednak o trochu jinou ligu a jednak především o výchozí bod. Více než hudebně, ovlivňuje nahrávku svou atmosférou a přístupem k jisté formě romantismu, aniž by nutně pro sedmero písniček znamenalo jakékoli omezení. Autor a interpret tak může být, jako v úvodu, temný s hrubostí, která nezapře oblibu Neila Younga, ale stejně tak o chvíli později onu melodickou a přírodní písničku podložit rovným, až tanečně-elektronicky působícím rytmem. Ona tradiční country se tak ozve až v polovině nahrávky.
Od počátku je slyšet, že se nikdo nespokojil jen s tím, pouze materiál ve studiu zaznamenat, ale že dostal konečnou podobu až tam. Úvodní baskytara ležérně tepající písně Spícím městem třeba jako by vypadla z Psychokiller, slavného kousku Talking Heads. A právě to, co všechno dokážou písničky do sebe vstřebat, aniž by se rozmělnily jen v řadu nesoudržných citací, je dělá zajímavými.
Vypíchnout lze skvělé použití trubky – je vždy jazzově náladová, a nikde není jen do počtu, ale naopak znamená pro skladbu vždy určitou nadstavbu a obohacení. Silným prvkem jsou také přesvědčivá podání zdánlivě banálních postřehů ze života: když Fanda Holý zpívá „Svý sny musíš střežit anebo je přežít“, má v sobě onu jen těžko popsatelnou sílu upřímnosti, známou od Lucie Piussi ze slovenských Živých kvetů nebo Rasťa Rusnáka z Kolowratu.
Debut Fandy Holého, kterému zdárně sekunduje Nick Jennings, je zlomovou nahrávkou především pro ně. Ale ostatním může dobře posloužit jako inspirační moment i názorná ukázka, jak lze využít přítomný potenciál. Je nahrávkou z rodu těch, které sice nevyčnívají, ale zároveň by bez nich byl hudební svět přinejmenším o dost chudší.

Polí5, 2015, 30:04

Přidat komentář