Tradiční hudba prošla bez ztráty identity přes filtry jazzmanů, rockerů i technařů. Nyní ji mají v parádě etno-DJové, vytvářející zcela nový fenomén world music – bezešvé a promyšlené spojení elektroniky s živými hudebníky na klubové taneční scéně. Jako jedna z prvních začala na svých tanečních party využívat služeb bubeníků a zpěváků DJ Ritu alias Rita Khurana, která v prostředí londýnského asijského undergroundu proměnila původní paňdžábskou dožínkovou hudbu bhangru ve svébytný, rytmicky nabušený styl, uvádějící posluchače do vytržení. Z koncertů skotského technofolkaře Martina Benneta, tvůrce „té nejnebezpečnější hudební fúze kloubící inspirující šik beatů a samplů s nejkrásnějšími a nejuctívanějšími tradičními melodiemi Skotska“, prý starší lidé utíkali ve strachu o svůj život. V Africe si přemostění starodávnosti s moderní technologií vzal na paškál Cheb i Sabbah, v Indii duo MIDIval PunditZ. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se ve spárech DJejů ocitne také Balkán a tamní vysokorychlostní romští muzikanti.
Správná chvíle přišla, když mládežníky v německých klubech omrzelo klasické taneční,tuc tuc‘ a místní DJ Shantel vymyslel projekt tzv. Bucovina Clubu. Jeho idea, založená na pohyblivé klubové show, během níž DJ Shantel (vlastním jménem Stefan Hantel) hraje výhradně romskou hudbu z Balkánu, si říká o srovnání s Goranem Bregovičem. V obou případech se totiž evropskému publiku servíruje balkánská hudba v řekněme učesanější, popovější podobě. To je sice značně vzdáleno snažení Stephané Kara a Michela Wintera z věhlasného belgického labelu Crammed Disc, kteří už desetiletí preferují syrovou, autentickou podobu vesnických Taraf De Haidouks, Fanfare Ciocarlia či Kočani Orkestar, ovšem ve výsledku má popularizace také svou roli. Jak uvidíme, díky ní mají romští muzikanti z Balkánu nadosmrti o slávu vystaráno a jejich tradice si nadále může udržovat zdravou vitalitu, z níž těží především nastupující generace romských muzikantů.
Identifikovat název Bucovina Club by zeměpisu a historii znalým posluchačům nemělo činit problémy. Shantelova matka se narodila v Černovicích, hlavním městě bývalé korunní země habsburské monarchie Bukoviny, rozkládající se v severní části východního oblouku Karpat. Bukovina (země buků) po první světové válce připadla Rumunsku, dnes však patří Ukrajině. Černovice vždy představovaly křižovatku židovské, německé, romské, rumunské a ukrajinské kultury. Třetí říše a bolševici ji sice hodně zpustošili, multikulturní duch ale přežil a DJ Shantela hluboce zasáhl. V roce 2001 ve frankfurtském klubu Schauspiel uspořádal první noční balkánské show pod hlavičkou Bucovina Club. Nahrávky ze Srbska, Makedonie, Rumunska měly společného jmenovatele: romskou hudbu. Ať už vesnické tarafy nebo dechovky DJ svým způsobem přesídlil do velkoměst. Nebývalý úspěch těchto párty přivedl Shantela do dalších, nejprve německých, a poté i ostatních evropských měst. Už předtím založil label Essay Recordings, na kterém vydal důležitý albový projekt Electric Gypsyland, k němuž přesvědčil Marca Hollandera z Crammed Disc. Po všech stránkách zásadní a nesmírně úspěšný počin bývá považován za začátek sbližování klubové taneční scény s Balkánem.
„Nikdy by mě nenapadlo, že se z toho stane fenomén. Je o mně známo, že jsem se k podobným remixům stavěl skepticky. Dnes ale vím, že jsme pomohli klubovou taneční scénu oživit, vnesli do ní nové živly, učinili ji transkulturní,“ vysvětloval Hollander, proč po třech letech přemlouvání dal projektu zelenou. Na třinácti remixech Taraf de Haidouks, Kočani Orkestar a Mahala Rai Banda se podílela celá řada světových producentů a elektroniků: DJ Dolores, Senor Coconut, Bumcello, Arto Lindsay, Mercan Dede a další. Electric Gypsyland se v následujících sezónách stal i vyhlášenou koncertní atrakcí. Shantela doprovázeli členové Taraf de Haidouks, Mahala Rai Banda (s nimi vystoupil i na pražském festivale Respect) nebo Boban Markovič. O své úloze na pódiu Petru Dorůžkovi v rozhovoru řekl: „Mám mixážní pult a přístroje, jimiž vytvářím rytmy, basovou linku, mohu samplovat v reálném čase.“
Shantel se úspěšně vyhnul nastražené pasti libovolného loupení, zneužití romských kapel pro svou slávu. Za jejich přímé účasti je adoptoval pro klubové prostředí. Zmaximalizoval jejich už tak divoký zvuk a zabijácké rytmy a pomohl jim vstoupit do jedenadvacátého století. „Globalizace je neúprosná, ničí jednu vzácnější tradici za druhou. Hudbu ovládají afro-latin-anglosaské elementy a Východ je pořád na druhé koleji. Do jisté míry si uvědomuji, že elektronika není ideální řešení, přesto je to jeden ze způsobů jak tradiční hudbu uchovat dalším generacím,“ říká Shantel. Podobný názor sdílí i Martyn Bennett: „Chci svou činností rozšířit obzory taneční scény, obrátit ji k rozmanitosti tradiční hudby. Domnívám se, že to mládež chytne, jelikož v tradici je ukryto tolik překypující energie, jakou nedostanete z žádného jiného druhu hudby.“
Fúze tradice s elektronikou má i další pozitiva. Mnozí emocemi ucloumaní tanečníci se na druhý den vydávají do obchodu a žádají muziku, jenž s nimi večer předtím třískala o zem – ovšem v původní, technem nedotče- né verzi, objevujíc neobyčejnost balkánské romské hudby. A naopak: konzervativnější příznivci world music, stranící se dosud klubového techna jako čert kříže, začínají přicházet na chuť projektům Bucovina Club, Electric Gypsyland, Shukar Collective nebo Balkan Beat Box. Konečně přesvědčeni, že se tím romští muzikanti neocitají na pokraji záhuby, ale naopak na pokraji nových možností. V loňském roce zabodoval Shantel dvěma alby Bucovina Club Vol 1. a 2. Vedle zmíněných Balkánců na nich představil i zpěváka Sabana Bajramoviče, Bandu Ionicu, Bregoviče, ale také newyorskou kapelu Gogol Bordello. Její leader Eugene Hütz je ukrajinský Rom. Z domova odešel po černobylské tragédii a cesta do New Yorku mu přes uprchlické tábory trvala celých sedm let. Základy gypsy-punkové stranické buňky‘ Gogol Bordello byly položeny v bulharském baru v centru New Yorku, kde DJ Eugene Hütz po tři roky velel čtvrtečnímu nočnímu trans-globálnímu hukotu, do kterého se postupně zapojili muzikanti z Balkánu, Turecka, Španělska, Severní Afriky a také spousta místních. „Ačkoliv je tato hudba považována za příliš radikální, jsem přesvědčený, že přesně tohle svět nyní potřebuje slyšet,“ říká Eugene Hütz, jenž s Gogol Bordello už několikrát obrátil Prahu vzhůru nohama. Kdysi tu s ním hrál i saxofonista Ori Kaplan, Izraelec s rumunskými kořeny. Dnes s krajanem Tamirem Muskatem tvoří početnou newyorskou kapelu Balkan Beat Box, jenž svůj úspěšný debut vloni vydala u Essay Recordings. Oba léta řádili za mixpulty stejného klubu jako Hütz; zeměpisné souvislosti mají však širší. „Balkan Beat Box je přirozenou reakcí na vymazávání hudebních hranic. Vždyť, omezují náš sluch nějaké hranice? Ne, takže proč bychom je měli respektovat my,“ praví se v prohlášení Balkan Beat Boxu, zahrnujícího do svého pekelného elektronického trans-techno zvuku vedle Balkánu také Střední Východ, Severní Afriku, funky z Brooklynu a klezmer. Oproti Shantelovi neremixují, svou osobitou balkánskou poklonu s hlubokou znalostí a úctou vymýšlejí. Do skladby Bulgarian Chicks pozvali tradiční bulharskou zpěvačku Vladu Tomovu, v Adir Adrimi slyšíme Victorii Hanna z Jeruzaléma. Horečka balkánské noci – ač částečně nadbíhající širokému publiku – na rozdíl od jiných, často zřetelně planých elektro-etnofúzí, nemíří až tak vysoko, aby se zapletla s MTV a obřími stadiony. Natolik má undergroundovou příchuť a nezaoblené hrany. A co je hlavní, hudba zůstává pro její protagonisty kulturou nikoliv spotřebním zbožím. www.world-music.cz