Skvostný jazzový pianista McCoy Tyner (68) poprvé zazářil v roce 1960 v ,klasickém‘ kvartetu Johna Coltranea, s nímž natočil spoustu alb včetně slavných Impressions (1963) nebo A Love Supreme (1965). Dnes žije poklidně v newyorské čtvrti East Side a tvrdí, že hudba pro něho není žádná posedlost. Když potřebuje peníze, svolá své trio a práce se pro něho vždycky najde, jak se ostatně sluší a patří na jednoho z největších žijících jazzmanů dneška. Tyner vyrůstal ve Filadelfii, kde již ve třinácti letech začal formálně studovat hru na klavír. Přímo v jeho sousedství bydlel Bud Powell, nejproslulejší z bebopových pianistů, který si občas přišel zabrnkat na klavír do salónu krásy, který vlastnila Tynerova matka. Dalšími jeho vzory byl Art Tatum a Thelonious Monk, kvůli kterému v osmnácti letech odjel do New Yorku, aby jej mohl poslouchat v klubu Village Vanguard. V roce 1959 přišel jeho profesionální debut v jazztetu, vedeném Benny Golsonem a Art Farmerem. John Coltrane, se kterým Tyner již dříve chvíli hrál ve Filadelfii, jej přizval do svého stylotvorného kvartetu v roce 1960. Význam jejich souboru, kde vedle Coltranea a Tynera hrál Jimmy Garrison (kontrabas) a Elvin Jones (bicí), pro vývoj moderního jazzu najdeme popsaný v každé encyklopedii, ale nejkouzelněji to vyjádřil jeden recenzent, když napsal: „Tyner byl jako horník, který tlakem přetvářel uhlí v démanty, které poté těžil sám Coltrane a poháněl jimi svá kaleidoskopická saxofonová sóla.“ Coltrane, předtím vyškolen v tomto směru Milesem Davisem, totiž poskytl Tynerovi absolutní svobodu pokud jde o probádávání nejrůznějších harmonických možností v kontextu dlouhých sól. Právě díky tomuto hledání a experimentům s harmonií je Tyner dodnes jednou z největších autorit pro ostatní jazzové pianisty. Své vlastní desky začal McCoy Tyner nahrávat od roku 1963, kdy byl ještě u Coltranea, od kterého odešel v roce 1965 poté, kdy slavný tenorsaxofonista začal ve svém hledání již nadobro opouštět harmonický koncept. V sedmdesátých a osmdesátých letech Tyner intenzívně nahrával a vystupoval na četných turné, obvykle ve formátu kvarteta či kvintetu. Jako lídr se svými soubory natočil na sedmdesát alb, z nichž pět získalo cenu Grammy včetně zatím poslední nahrávky Illuminations (2004).
