Hudební brikoláže sester Rheingansových

Anglické duo The Rheingans Sisters tvoří sestry Rowan a Anna Rheingansovy. Obě zpívají a vedle houslí, které jsou pro obě hlavním vyjadřovacím prostředkem, hrají také na řadu dalších nástrojů. Debutové album vydaly v roce 2013 a od té doby nasbíraly řadu významných ocenění. Jejich nejnovější a celkově čtvrtá dlouhohrající kolekce Receiver (2020) přináší vedle zvuku čistě akustických nástrojů i další barvy, jako jsou elektrická kytara nebo hammondky. Sestry po dvojím pandemickém odkladu vystoupily letos v létě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, kde také vznikl tento rozhovor. 

 

Počet nástrojů, na které na albu Receiver hrajete, je úctyhodný. Vzpomněly byste si na první nástroj, na který jste v životě hrály? 

Anna: Nepamatuji si to už úplně přesně, ale když jsem byla malá, tatínek mi vyrobil malinkaté housle. Jenže než je stihl dokončit, trochu jsem povyrostla a vlastně jsem na ně byla už moc velká. Takže to nestihl, a já jsem na ně nehrála. Ale už jako velmi malá jsem hrála na klavír a akordeon, takže to asi byly mé první nástroje.

Rowan: Myslím, že jsem jako docela malá začala s houslemi. Možná mi bylo pět. Ale doma jsme vždycky měli spoustu hudebních nástrojů. Maminka učila hudbu ve škole, měli jsme různé typy akordeonů a také docela dobrý klavír. Na to vše jsme zkoušely se sestrou hrát. Ale – teď jsem si vzpomněla! – úplně první nástroj, na který jsem hrála, byl dulcimer, na který jsem složila píseň o své sestře Anně. To mi bylo možná pět nebo šest.

 

K hudbě vás sice vedli rodiče, ale v době dospívání se téměř každý vůči vkusu svých rodičů vymezuje a snaží se jít vlastní cestou. Jak jste to měly vy? 

Anna: Ano, přesně tak, vymezovala jsem se. Měla jsem dlouhé období, kdy jsem odmítala hudbu, kterou měli rádi rodiče. Poslouchala jsem pop, rock a vlastně všechno, co nebyl folklor. Chtěla jsem být jako mé kamarádky.

Rowan: To já si nevzpomínám, že bych měla období, kdy bych nějakou hudbu přímo odmítala. Ale také jsem na určitou dobu ztratila zájem o lidovou hudbu. V té době mě desky mých rodičů nezajímaly. Ale pak přišlo období, kdy jsem se jimi opět probírala.

Zkusme si to období nějak přesněji vymezit. Kdy nastal ten okamžik, kdy jste si uvědomily, že právě lidovou hudbou se budete profesionálně zabývat? 

Rowan: Mohu takový moment určit naprosto přesně. Bylo to, kdy jsem odjela studovat hru na housle do Švédska. To mi bylo devatenáct. Dokončila jsem školu a rozhodla jsem se, že někam odjedu a budu hrát každý den na housle. Původně jsem moc nevěděla, co mě čeká, ale právě během toho roku ve Švédsku jsem si uvědomila, že přesně na takovou hudbu bych se nadále chtěla zaměřovat. Předtím jsem housle vnímala jako něco, na co dokážu hrát, ale pro co jsem neměla nějakou zvláštní slabost. V mých devatenácti letech se to změnilo.

Anna: U mě to bylo podobné, důležité bylo také studium ve Švédsku, ale konečné rozhodnutí u mě přišlo později, až poté, co jsem vystudovala antropologii. Když jsem se po skončení vysoké školy přestěhovala do Francie, chtěla jsem se věnovat etnomuzikologii a konkrétně jsem se zaměřila na francouzskou hudbu. Takže to byla pro mě ta doba, kdy jsem se na hudbu skutečně naplno zaměřila. Někdy po dvacátých narozeninách.

Anglické duo The Rheingans Sisters tvoří sestry Rowan a Anna . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář