Hudební recepty z Kréty

Na mapě hudebních stylů tvoří řecký ostrov Kréta pomyslnou spojnici mezi Evropou a Orientem. Na vlastní kůži se o tom přesvědčil ROSS DALY, hudebník s irskými kořeny. Podobně jako celá generace Evropanů okouzlených v éře hippies indickou spiritualitou i hudbou cestoval pravidelně do Indie. Dalyho trasa vedla přes Řecko a jako nástroj si zvolil sitár. Nakonec ho ale očarovala krétská lyra, navzdory jménu podobná víc houslím než evropské lyře.

K Dalyho rozhodnutí usadit se v Řecku přispěla i racionální úvaha. Proniknout do muzikantsky exponované tradice indické vážné hudby je pro Evropana značně problematické, kdežto hudba Kréty byla naopak pole zanedbávané. Mladá generace odchází z ostrova za živobytím na pevninu či do ciziny a ti, kdo na Krétě zůstanou, mají jiné priority. Dnes je Daly světově uznávanou kapacitou, řecká hudební komunita jej respektuje jako vizionáře, který krétské hudbě vrátil sebevědomí i perspektivu. Souběžně organizuje hudební workshopy Labyrint, které z Kréty rozšířil i na řeckou pevninu. Díky Dalymu se dnes na Krétě stále víc mladých lidí orientuje na tradiční styly, Ross Daly je pro ně lákavým příkladem i proto, že na své studenty netlačí, aby tradici uchovávali v původní, muzeální podobě. Nenosí na bedrech tíhu kulturního odkazu, ale též varuje před špatným vkusem. Za slepé uličky považuje venkovský folklor coby svatební rutinu obohacenou patetickými výstřely do vzduchu, syntezátory a elektrické kytary přidávané s falešnou představou, že vývoj se tím posune dopředu. Daly patří k vzácné sortě muzikantů, kteří stejně pozorně poslouchají jako hrají, a poskytují prostor ostatním členům ansámblu. Jeho stálou spoluhráčkou je Kelly Thoma, původně jeho studentka, dnes manželka a virtuózní muzikantka s vlastními projekty. Následující rozhovor proběhl souběžně s oběma umělci během evropského turné.

Když jste se rozhodl usadit se na Krétě během svých cest do Indie, jak konkrétně to probíhalo?

Ross: Studoval jsem seriózně sitár řadu let, dařilo se mi to, objevil jsem, že sitár je ten nejúžasnější nástroj pro klasickou hudbu severní Indie. Ale v jiném stylu nefunguje. Slyšel jsem mnoho pokusů zařadit ho do jiných kontextů, ale žádný z nich mi nepřišel zajímavý. I když za řadou z nich stáli vynikající hráči jako Ravi Shankar. V klasické indické hudbě byl naprosto brilantní, ale projekty se symfonickým orchestrem, s rockovými nástroji, to nic neznamenalo. A tak jsem si položil otázku: chci strávit zbytek života tím, že budu deset hodin denně cvičit, abych se stal dobrým exponentem severoindické hudby? Zjistil jsem, že tohle mě nezajímá, a změnil jsem směr. Zamiloval jsem se do krétské lyry. Už tehdy jsem tušil věci, které jsem si o tomto nástroji potvrdil později. Lyra byla tím nejlepším prostředkem pro hraní i komponování.

Jak jste se vlastně s Rossem setkala?

Kelly: Vyrůstala jsem s americkým popem, a když mi bylo šestnáct, poprvé jsem slyšela Rosse. Z Francie mi kamarádka poslala kazetu, byla to kompilace stylů z různých oblastí. Netušila jsem, jestli je to hudba z Kréty, Turecka, či odjinud. Tehdy se mi otevřel nový svět: kdože hraje tuhle úžasnou hudbu? Brzy jsem objevila, že bydlí v Aténách. Začala jsem chodit na jeho koncerty, a tak začal celý ten dlouhý příběh.

Byla tehdy Kelly nesmělá, ale odhodlaná?

Ross: Působila odhodlaně. Přišla na koncert a lyru měla s sebou. Nepůsobila jako člověk, který se chce prosadit, byla spíš nesmělá, a přitom neměla žádné zábrany mi zahrát. To na mě udělalo dojem. Vždy na mě zapůsobí lidé, kteří jsou v tom, co dělají, skromní, ale když přijde jejich čas, neváhají ani vteřinu. Poznal jsem, že má talent i budoucnost, tak jsem ji začal učit.

Když jste se ze studentky změnila na koncertní hráčku, byl to předěl?

Kelly: Já se pořád cítím jako studentka, jen mám víc sebedůvěry a víc radosti z hudby.

Ale nebyl to i případ Rossova krétského učitele Kostase Moundakise? Když ho Ross požádal, jestli by nemohl být jeho studentem, Kostas mu odpověděl, že i on se stále učí?

Kelly: Vlastně ano, on to totiž neřekl jen jako vtip. Ross se mu představil a vysvětlil, že je z Irska, že se učí na lyru. Kostas Moundakis – který byl v té době legendární hudebník – mu odpověděl: Já taky.

Na mapě hudebních stylů tvoří řecký ostrov Kréta . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář