Vl. jm. Herbert Jansch. 3. 11. 1943, Glasgow, Skotsko – 5. 10. 2011, Londýn, Anglie. Důležitá alba: Bert Jansch (Transatlantic 1965), Jack Orion (Transatlantic 1966), L. A. Turnaround (Charisma 1974), A Rare Conundrum (Charisma 1977), Toy Balloon (Cooking Vinyl 1998), Crimson Moon (When! 2000). Písně, které stojí za to: Strolling Down The Highway, Needle Of Death, Angie, Blackwaterside, Blues Run The Game, Crimson Moon.
Bert Jansch je pro mnohé největší osobností skotské písně. Kytarista a zpěvák s unaveným, nakřáplým hlasem fascinoval posluchače už od prvního, eponymního alba, které natočil v Londýně v zimě roku 1964 na páskový magnetofon a poté neuváženě střelil nahrávací společnosti za pouhých sto dolarů. Prodalo se 150 000 kusů a z desky vzešly hned dva hity: Strolling Down The Highway, ukázka Janschovy bravurní hry, a Needle Of Death, působivá skladba o kamarádovi, který zemřel na předávkování heroinem. Jansch – původem z německého rodu, usazeného ve Skotsku ve viktoriánské éře – pocházel z Glasgow a vyrůstal v Edinburghu. Už jako teenager chodil do klubu Howff, kde poznal Jill Doyleovou, nevlastní sestru kytarové legendy Daveyho Grahama. Jill ho zasvětila do tajů afroamerického blues. Berta uchvátili zejména Sonny Terry & Brownie McGhee, které měl možnost spatřit i naživo. Černošské duo navštívilo Edinburgh zrovna ve chvíli, kdy se formoval Janschův hudební názor, a nadšený mladík Brownieho požádal, aby zahrál ještě jednou Key To The Highway. Příští ráno měl tuhle ikonickou dvanáctku v malíku.
Když dokončil střední školu, pracoval Jansch chvíli v lesní školce a od srpna 1960 se považoval za muzikanta na plný úvazek. Následující dva roky strávil po klubech v různých koutech Spojeného království, kde nejen vystupoval, ale i přespával. „Byl jsem tulák, neměl jsem ani vlastní nástroj,“ vzpomínal po letech. V lednu 1963 získal angažmá v londýnském Troubadouru, jen týden poté, co zde hostoval americký zázrak Bob Dylan. Obecenstvo upoutal svou verzí „povinné“ instrumentálky Anji, které navzdory posvátnosti Grahamova originálu dokázal dát ještě něco navíc. Od kolegy Jacksona C. Franka se naučil písničku Blues Run The Game, nejvíce melodií však odposlouchal od přítelkyně Anne Briggsové. Seznámila ho s lidovými baladami Reynardine a Blackwaterside. Druhou z nich Bert natočí na své třetí album Jack Orion, jež si oblíbí celá generace instrumentalistů v čele s Jimmym Pagem, pozdějším zakladatelem rockové skupiny Led Zeppelin. Ten ostatně obdivoval Jansche už od první desky. „Jeden čas jsem jím byl úplně posedlý,“ svěřil se. „Když jsem slyšel jeho debut, nevěřil jsem vlastním uším. Byl o tolik dál než všichni ostatní. Ani ve Státech se mu nikdo nevyrovnal.“
Vzhledem k Pageově pověstné skladatelské kleptomanii zůstal tento obdiv jednostranný. Poté, co si rocker na prvním albu Led Zeppelin skladbu Blackwaterside přivlastnil, nastala dlouhá soudní bitva. Jak píše Mick Wall: „Přestože Janschova nahrávací společnost požádala o konzultaci dva přední muzikology a jednoho z největších odborníků na autorské právo, od vymáhání ušlého zisku se upustilo. Bylo prokázáno, že Jimmy Page mohl zaslechnout, jak Bert skladbu hraje v klubu, nebo mohl slyšet jeho nahrávku. Co se ale prokázat nedalo, to bylo tvrzení, že nahrávka Berta opravňuje k vlastnictví copyrightu, jelikož základní melodie konkrétního autora neměla.“ Tak či tak, Bert si své místo na slunci vydobyl i bez Led Zep. Neustále obrážel evropská města, chvilku se svou první „papírovou“ ženou Lyndou, s níž se po pár měsících rozvedl, a pak s druhou manželkou, sochařkou Heather. Roku 1967 založil s Johnem Renbournem (s nímž předtím natočil LP Bert & John) jednu z nejvlivnějších kapel své doby – Pentangle. Formace byla aktivní do roku 1973 a znovu (i když v jiné podobě) probuzena k životu v roce 1981. Pentangle po sobě zanechal tucet kvalitních alb, zároveň s tím však stoupalo renomé Jansche coby sólisty. Roku 1977 představil novou formaci Conundrum, s níž podnikl turné po USA. Početné publikum nalezl též v Dánsku, Belgii a Německu. Po návratu na Britské ostrovy si otevřel v londýnské čtvrti Fulham obchod s mistrovskými kytarami a po hubených letech osmdesátých zažil krásný comeback v podobě čtveřice pozdních folkrockových alb Toy Balloon (1998), Crimson Moon (2000), Edge Of A Dream (2002) a The Black Swan (2006). Pomáhali mu s nimi Bernard Butler ze Suede a Johnny Marr ze Smiths. Důkaz, že duch Janschových písní žije dál.
NEEDLE OF DEATH
When sadness fills your heart
And sorrow hides the longing to be free
When things go wrong each day
You fix your mind to ‘scape your misery
Your troubled young life
Had made you turn
To a needle of death
How strange, your happy words
Have ceased to bring a smile from everyone
How tears have filled the eyes
Of friends that you once had walked among
Your troubled young life…
One grain of pure white snow
Dissolved in blood spread quickly to your brain
In peace your mind withdraws
Your death so near your soul can’t feel no pain
Your troubled young life…
Your mother stands a’cryin’
While to the earth your body’s slowly cast
Your father stands in silence
Caressing every young dream of the past
Your troubled young life…
Through ages, man’s desires
To free his mind, to release his very soul
Has proved to all who live
That death itself is freedom for evermore
And your troubled young life…
SMRTÍCÍ JEHLA
Když ti smutek zaplavuje srdce,
soužíš se, protože nemůžeš volně dýchat,
když jde všechno špatně, den co den,
upneš se na to, že trápení utečeš.
Tvůj zatracený mladý život
tě dohnal až
ke smrtící jehle.
Zvláštní – vždycky jsi uměl
všechny rozesmát.
A teď mají přátelé, které’s tu nechal,
oči plné slz.
Tvůj zatracený mladý život…
Stačí špetka čistého bílého snížku:
rozpustí se v krvi a tradá do mozku.
Pokojně pozbudeš vědomí,
smrt je tak blízko, duši nic nebolí.
Tvůj zatracený mladý život…
Máma pláče,
zatímco tvé tělo zvolna klesá pod zem.
Táta stojí jako zařezaný,
jemně hýčká sebemenší vzpomínku.
Tvůj zatracený mladý život…
Odvěká lidská touha
osvobodit se, nedat se spoutat,
končí pro každého živáčka poznáním,
že kromě smrti není cesta ven.
A tvůj zatracený mladý život…
Díky Michale. To je super, že u nás někdo píše o lidech jako Jansch či Kottke. Nebo Fahey (Z. Pecka). Bavíte mě… Adam