Vl. jm. Daniel Ivan Hicks. 9. 12. 1941, Little Rock, Arkansas, USA – 6. 2. 2016, Mill Valley, Kalifornie, USA. Důležitá alba: Original Recordings (Epic 1969), Where’s The Money? (MCA 1971), It Happened One Bite (Warner Bros. 1978), Beatin’ The Heat (Surfdog 2000), Selected Shorts (Surfdog 2004). Písně, které stojí za to: Canned Music, I Scare Myself, Shorty Falls In Love, By Hook Or By Crook, Barstool Boogie.
Dan Hicks, kultovní postava hudební scény z oblasti Sanfranciského zálivu. Fanoušci nazývají jeho styl „good-time hippie acoustic swing“. Slovy se však nedá vyjádřit, co tenhle zvláštní chlápek s tváří souseda odvedle vlastně chtěl a hrál. Pod zdánlivě suchou slupkou klokotal pikantní guláš, umíchaný z odkazu Djanga Reinhardta, Hanka Snowa, Jerryho Lee Lewise, ale také Petea Seegera, starých bluesmanů, minstrelů a tak dál. To, že byl Dan z Little Rocku v Arkansasu, mohlo způsobit, že se celý život ironicky (ale i cituplně) vymezoval vůči americké „hillbilly music“. Syn vojáka z povolání se nicméně už v pěti letech přestěhoval s rodinou do Kalifornie, konkrétně do města Santa Rosa, ležícího na severní straně legendy zvané San Francisco Bay.
Ve školním orchestru hrál na buben. Od roku 1959 ale vystupoval po kavárnách se španělkou. V pětašedesátém dokončil studia na San Francisco State College a přidal se k populární kapele The Charlatans, jejíž folk-blues-rocková jízda na vlně psychedelie dala vzniknout tomu, čemu se dnes říká „San Francisco sound“. V The Charlatans působil Dan opět jako bubeník; do dvou let však přesedlal na doprovodnou kytaru a po krátkém období, kdy v rámci skupinových koncertů prezentoval vlastní materiál, odešel v roce 1968 na sólovou dráhu. Už rok předtím utvořil s houslistou Davidem LaFlammem formaci Dan Hicks And His Hot Licks. Záhy nato LaFlammea nahradil „Symphony“ Sid Page (pozdější člen skupiny Sly & The Family Stone). Postupně přibyli kytarista Jan Weber, basista Jaime Leopold a dvě vokalistky. V průběhu let se Hicksův ansámbl proměňoval, sboristkám se začalo přezdívat The Lickettes. První album Danovy skvadry, produkované zkušeným Bobem Johnstonem, vyšlo roku 1971 na značce Epic a jmenovalo se Original Recordings. Právě odtud pocházejí Hicksovy nejznámější písně Canned Music a I Scare Myself.
V tvorbě eklektického skladatele vždy hrály důležitou roli humor a lehce surreálná poetika. Stačí připomenout názvy písniček How Can I Miss You When You Won’t Go Away? nebo I’ve Got A Capo On My Brain. V kombinaci se zdánlivě tradiční, až lidovou, ovšem nesmírně propracovanou muzikou, pěstovanou schválně podomácku a bez větších aranžérských kouzel, působily Hickovy textové hříčky v éře majestátního rocku jako pěst na oko. V jiné sestavě natočili Hot Licks v únoru 1971 v hollywoodském klubu Troubadour výtečnou živou desku Where’s The Money? Tu a dvě další – Striking It Rich (1972) a Last Train To Hicksville (1973) – vydali u firmy MCA. A potom, přesně ve chvíli, kdy dosáhli zaslouženého úspěchu, učinil Dan jeden ze svých typických úkroků stranou. „Neřekl jsem, že chci kapelu rozpustit,“ vysvětloval zpětně v rozhovoru pro časopis Rolling Stone. „Prostě jsem jednoho dne úplně vyplivanej slezl z pódia a prohlásil, že tohle teda víckrát ne. Už jsme to nedělali s láskou, stal se z toho kšeft. A najednou se všichni začali chovat, jako kdyby se skupina rozpadla. Můj nápad to nebyl!“
Tak či tak, Hot Licks šli dočasně na odpočinek a Dan pokračoval po vlastní ose. Složil soundtrack k připravovanému filmu animátora Ralpha Bakshiho, který se však realizoval až o osm let později. Autor svou hudbu nakonec použil jako základ prvního samostatného alba It Happened One Bite. Až do příchodu druhého tisíciletí ho ale uctívali pouze jeho věrní z Friska. Teprve v roce 2000 se slavně vrátil (a s ním i Hot Licks) albem Beatin’ The Heat, na němž mu vysekla poklonu banda skvělých hostů: Tom Waits, Rickie Lee Jonesová, Elvis Costello, Brian Setzer a Bette Midlerová. Za čtyři roky si tuhle jízdu zopakoval na CD Selected Shorts, kde si zazpíval třeba s Williem Nelsonem. Zmínku si zaslouží i jeho vánoční album z roku 2010, s popěvky o podroušených sobech a skřítcích hrajících z dlouhé chvíle na pólu vrhcáby. Dan Hicks zemřel v únoru 2016 po dvouletém boji s rakovinou hrtanu a jater.
Dan Hicks
HOW CAN I MISS YOU WHEN YOU WON’T GO AWAY?
I’ve talked to your mother and I’ve talked to your dad
They say they’ve tried, but it’s all in vain
I’ve begged and I’ve pleaded
I even got mad
Now we must face it, you give me a pain
How can I miss you when you won’t go away?
Keep telling you day after day
But you won’t listen, you always stay and stay
How can I miss you when you won’t go away?
Your neverending presence really cramps my style
I dream that it won’t always be the same
At first I was attracted, but after a while
Have you ever heard of the hard-to-get game?
How can I miss you…
Out of 3 billion people, why must it be me?
Oh why, oh why won’t you cut me loose?
Just do me a favor and listen to my plea
I’m not the only chicken on the roost
How can I miss you…