HVĚZDY V POLOSTÍNU: DON MCLEAN

Don McLean Vl. jm. Donald McLean III. Nar. 2. 10. 1945, New Rochelle, New York, USA. Důležitá alba: Tapestry (Mediarts 1970), American Pie (United Artists 1971) , Don McLean (United Artists 1972), Homeless Brother (United Artists 1974). Písně, které stojí za to: American Pie, Till Tomorrow, Vincent, Empty Chairs, Dreidel.

 

 

Pochází z města New Rochelle na jihovýchodě amerického státu New York. Jeho otec a dědeček, oba též pojmenováni Don McLean, měli kořeny ve Skotsku. Matka Elizabeth, rozená Bucciová, se narodila ve středoitalském kraji Abruzzo. Otec zemřel, když bylo synovi patnáct let. Do školy Don příliš nedocházel, vzhledem k astmatu, které mu v mládí ztrpčovalo život. Zato si v šestnácti koupil kytaru a pod vlivem živé desky skupiny Weavers z Carnegie Hall začal sám skládat a hrát. Sice ho ovlivnil i rock’n’roll Buddyho Hollyho a střízlivý projev Franka Sinatry, nicméně láska k muzice Petea Seegera a ostatních „Tkalců“ byla silnější. Dokonce tak silná, že se McLean rozhodl upoutat pozornost svých idolů. „Jednoho dne mi zavolal a řekl, že chce přijít na návštěvu,“ vzpomínal bývalý člen Weavers Fred Hellerman. Díky Fredovi se Don seznámil s i dalšími představiteli folkového hnutí, zejména s Erikem Darlingem, který koncem padesátých let Seegera ve Weavers nahradil. Přátelství s guruem amerického folku se upevnilo, když se McLean a Pete Seeger společně plavili na plachetnici Clearwater v rámci akce, jež měla za cíl vyčistit řeku Hudson.

 

 

Aby vyplnil přání zesnulého otce, pokusil se Don o studium na vysoké škole. Villanova University v Pensylvánii ho však bavila jen pár měsíců. Smířil se s titulem bakaláře z večerní školy na Iona College v místě svého rodiště, nevyužil nabízené stipendium z Kolumbijské univerzity a definitivně utekl k hudbě. Dalších šest let se otrkával na předních folkových scénách. Vystupoval v oblíbených klubech The Bitter End, Gaslight Café, Cellar Door a Troubadour. Blýskl se i na newportském folkovém festivalu. Nejprve mu koncerty domlouval Seegerův přítel, promotér Harold Leventhal. Pak si Don najal manažera Herba Garta. Po osmnácti letech se s ním ale ve zlém rozešel – to, když zjistil, že ho Gart okrádá. Dvaasedmdesátkrát byl DonMcLean odmítnut nahrávacími společnostmi, až se ho zželelo zástupcům nového labelu Mediarts. První album Tapestry z října 1970 se dočkalo příznivých recenzí, větší dosah ale nemělo. Desku produkoval Jerry Corbitt, zakladatel rockové skupiny Youngbloods. Úvodní píseň Castles In The Air si v éteru nevedla špatně a skladbu And I Love You So proslavil Perry Como. Opravdový průlom však nastal až v říjnu 1971, kdy McLean na značce United Artists Records vydal své druhé, nejslavnější album American Pie. Titulní píseň o ztrátě nevinnosti celé jedné generace byla od těch dob tisíckrát přezpívána (viz hitová verze Madonny z roku 2000). Text je inspirován třetím únorem roku 1959, jenž díky McLeanovi vešel do dějin jako „den, kdy zemřel rock’n’roll“. V to osudné odpoledne se tři výrazní tahouni mladé americké hudby – Buddy Holly, Ritchie Valens a Big Bopper – zabili při leteckém neštěstí.

 

 

Na témže albu se objevila McLeanova balada Vincent, vycházející z obrazu Hvězdná noc od nizozemského malíře Vincenta Van Gogha. Také tato píseň se stala klasikou (u nás ji známe z podání Pavla Bobka). Ale American Pie – málo platné – zastínil vše, co Don předtím i potom udělal. Jde o jednu z nejhranějších melodií v amerických rádiích, a zároveň o přesný popis kocoviny lidí rozčarovaných z toho, jak dopadla léta „lásky a míru“. Na následujícím albu Don McLean z roku 1972 se tento pocit prohloubil. „Zítřku nevěřím, budoucnost je černá,“ zpívá autor v písni Dreidel, pojmenované po židovské hračce drejdl, připomínající káču. Inteligentně přitom reflektuje vlastní (absurdní) pozici hitmakera, chtějícího v období všeobecné letargie sdělit cosi víc. „McLeanův hlas řeže jako ocel,“ dal se slyšet Brian Wilson z Beach Boys. V roce 1973 si Don dopřál album zajímavých coververzí Playin’ Favorites. V titulní písničce další autorské desky Homeless Brother z roku 1974 se podělil o zpěv s kamarádem Seegerem (ostatně, říká se, že sbory v písni American Pie zpívají Pete Seeger, James Taylor a Carly Simonová). O rok dříve obletěla svět skladba v podání Roberty Flackové, kterou McLean sice nenapsal, ale přesto s ní má leccos do činění. Killing Me Softly With His Song je text Normana Gimbela založený na básni, kterou původní interpretka písně Lori Liebermanová napsala poté, co ji Don jako divačku na koncertě uhranul svou baladou Empty Chairs.

 

 

 

 

Don McLean

VINCENT

 

Starry, starry night

Paint your palette blue and grey

Look out on a summer’s day

With eyes that know the darkness in my soul

Shadows on the hills

Sketch the trees and the daffodils

Catch the breeze and the winter chills

In colors on the snowy linen land

Now I understand

What you tried to say to me

And how you suffered for your sanity

And how you tried to set them free

They would not listen, they did not know how

Perhaps they’ll listen now

Starry, starry night

Flaming flowers that brightly blaze

Swirling clouds in violet haze

Reflect in Vincent’s eyes of china blue

Colors changing hue

Morning fields of amber grain

Weathered faces lined in pain

Are soothed beneath the artist’s loving hand

Now I understand…

For they could not love you

But still your love was true

And when no hope was left in sight

On that starry, starry night

You took your life, as lovers often do

But I could have told you, Vincent

This world was never meant for one

As beautiful as you

Starry, starry night

Portraits hung in empty halls

Frameless heads on nameless walls

With eyes that watch the world and can’t forget

Like the strangers that you’ve met

The ragged men in the ragged clothes

The silver thorn, a bloody rose

Lie crushed and broken on the virgin snow

Now I think I know

What you tried to say to me

And how you suffered for your sanity

And how you tried to set them free

They would not listen, they’re not listening still

Perhaps they never will

 

Don McLean

VINCENT

Hvězdná noc,

na paletě modrá a šedá.

Dívat se na letní den

pohledem, jenž vidí až na dno mé duše.

Stíny na kopcích

obkreslují stromy a narcisy,

z barev v krajině obtažené linkou sněhu

zebe a cítím lehký vítr.

Teď už chápu,

co ses mi snažil říct

a jak bylo těžké zůstat příčetný,

jak ses je snažil osvobodit,

ale oni nevnímali, nevěděli jak.

Snad tě teď uslyší.

Hvězdná noc,

ohnivě planoucí květy

se ve Vincentových porcelánově modrých očích

mění v oblaka vířící ve fialové mlze.

Barvy získávají jiné odstíny,

jantarová žluť obilí na poli po ránu,

strhané tváře, zvrásněné bolestí,

malířova ruka je konejší.

Teď už chápu…

Nemohli tě milovat,

a tys je měl tak rád,

a žádná pomoc na obzoru

v té noci plné hvězd…

Vzal sis život, jak už to milenci dělávají.

Ale já bych ti chtěl říct, Vincente,

že tenhle svět není dělaný

pro tak krásné lidi, jako jsi ty.

Hvězdná noc,

portréty visící v prázdných síních,

nezarámované hlavy na bezejmenných zdech.

Hledí na náš svět a já nezapomínám.

Tak jako ty jsi nezapomněl na vandráky

v sedraných šatech, které’s cestou potkával,

na pichlavé keře, krvavě rudou růži,

zlomenou a pošlapanou v panensky čisté závěji.

Myslím, že už chápu,

co ses mi snažil říct

a jak bylo těžké zůstat příčetný,

jak ses je snažil osvobodit,

ale oni nevnímali, a neslyší ani teď.

Možná jim to nikdy nedojde.

 

Přidat komentář