HVĚZDY V POLOSTÍNU: HARRY CHAPIN

Vl. jm. Harry Forster Chapin. 7. 12. 1942, NYC, New York, USA – 16. 7. 1981, Jericho, New York, USA. Důležitá alba: Heads & Tales (Elektra 1972) , Sniper And Other Love Songs (Elektra 1972), Short Stories (Elektra 1973), Verities & Balderdash (1974), Portrait Gallery (Elektra 1975). Písně, které stojí za to: Taxi, Sunday Morning Sunshine, Sniper, Circle, W-O-L-D, Cat’s In The Cradle, I Wanna Learn A Love Song, 30,000 Pounds Of Bananas.

 

Jeden z nejúspěšnějších amerických písničkářů prodal za svůj krátký život 19 milionů alb. Syn jazzového bubeníka Jima Chapina, jenž hrával s Woodym Hermanem, měl úctyhodný původ. Jeho předci přišli do Nového světa před staletími z Anglie, byli mezi nimi význační umělci, filozofové, politici a kněží. V roce 1950 se Harryho rodiče rozvedli, a od té doby se o něj a jeho tři bratry starala matka Jeanne, která se později znovu provdala. Na hudební škole v Greenwich Village se Chapin učil hrát na trubku, zatímco mladší sourozenci Tom a Steve zpívali v kostelním sboru v rodném Brooklynu. Bráchové dali dohromady první kapelu a táta Jim se občas přidal na bicí. Roku 1960 Harry absolvoval brooklynskou techniku, načež chvilku sloužil u letectva v Coloradu a pak dálkově studoval na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York. Studia nedokončil, protože ho čím více zajímala dráha muzikanta anebo ještě spíše filmaře. V roce 1968 natočil dokumentární snímek Legendary Champions o vysloužilých boxerech, za který byl (v pouhých šestadvaceti!) nominován na Oscara. O dva roky dříve potkal Chapin svou životní lásku Sandy. Byla vdaná, o devět let starší než on a chtěla, aby jí dával lekce hry na kytaru. Jakmile se rozvedla, do dvou let se vzali; měli spolu dvě děti a další tři Harry vyženil. V roce 1971 se Chapin obul do hudební kariéry, uchytil se ve folkových klubech a brzy zaujal hned dva důležité producenty.

 

Legenda praví, že o něj svedli bitvu prezident Columbia Records Clive Davis a šéf vydavatelství Elektra Jac Holzman. Harry se nakonec upsal Elektře, jež mu nabídla na tehdejší poměry nevídanou smlouvu a udělala z něj přes noc milionáře. Dlužno říci, že nový interpret se jí vyplatil. Hned první album Heads & Tales z roku 1972 překročilo magický milion prodaných kusů. Rádia omílala hitovou písničku Taxi – skutečný příběh o Harryho známé, která si ho stopla, když dělal jednu dobu z nouze v New Yorku řidiče taxíku. Viděli se po dlouhé době a oba dva koukali, jak se za ta léta změnili a kam to dopracovali se svými sny a touhami. Skladba byla nominována na cenu Grammy. Ještě téhož roku vyšla další deska Sniper And Other Love Songs s titulní písní o střílení na univerzitě v Texasu. Prodalo se „jen“ čtvrt milionu kusů. Z třetího alba Short Stories vzešel mezinárodní hit W-O-L-D o rozhlasovém diskžokejovi, tak zabraném do práce, kterou miluje, že nevidí, jak mu život utíká.

 

Téma míjení času se prolíná celou Chapinovou tvorbou. V srpnu 1974 vydal album Verities & Balderdash (Pravdy a nesmysly) s úvodní skladbou Cat’s In The Cradle, kterou od té doby převzala řada známých interpretů v čele s Johnnym Cashem. Harry se na této nahrávce obklopil studiovými profesionály, na rozdíl od jiných elpíček, kde dal přednost své koncertní sestavě. Výsledek: dva a půl milionu prodaných kusů a legendární hit č. 1. Text o klukovi, který chce být jako táta, ale ten na něj nikdy nemá čas, je tak přesný, že prý autora k smrti děsil. Jednoho dne totiž naopak přijde rodič za svým – teď už dospělým – potomkem a dočká se navlas stejného přivítání: „Dnes nemůžu, snad příště.“ Syn se tedy doopravdy potatil… (Ačkoliv zpěvák tvrdil, že je skladba o něm, ve skutečnosti ji napsal podle básně své ženy, a ta se zase inspirovala vztahem svého předchozího manžela k jeho otci, vlivnému newyorskému politikovi.) Úspěch slavila i další deska Portrait Gallery a Harryho muzikál The Night That Made America Famous, uváděný na Broadwayi a nominovaný na cenu Tony. Roku 1976 vydal Chapin živé dvojalbum a do konce dekády stihl ještě čtyři řadovky. Pravidelně vyprodával velké haly, založil dodnes fungující charitu World Hunger Year (jež inspirovala akci USA For Africa). 16. července 1981 cestou na dobročinný koncert havaroval na dálnici poblíž Jericha na Long Islandu. Jeho modrý volkswagen narazil do cisterny a začal hořet. Příčina nehody je zahalena tajemstvím, snad šlo o srdeční záchvat. Vrtulník těžce zraněného hudebníka transportoval do nemocnice, kde ho půl hodiny marně oživovalo deset doktorů. Harry Chapin zemřel v pouhých 38 letech.

 

 

CATS IN THE CRADLE

My child arrived just the other day

He came to the world in the usual way

But there were planes to catch, and bills to pay

He learned to walk while I was away

And he was talking ‘fore I knew it, and as he grew

He’d say, I’m gonna be like you, dad

You know I’m gonna be like you

 

And the cat’s in the cradle[1] and the silver spoon

Little boy blue and the man in the moon

When you coming home, dad?

I don’t know when

But we’ll get together then

You know we’ll have a good time then

 

My son turned ten just the other day

He said, thanks for the ball, dad, come on let’s play

Can you teach me to throw, I said, not today

I got a lot to do, he said, that’s okay

And he walked away, but his smile never dimmed

Said, I’m gonna be like him, yeah

You know I’m gonna be like him

 

And the cat’s in the cradle…

 

Well, he came from college just the other day

So much like a man I just had to say

Son, I’m proud of you, can you sit for a while?

He shook his head, and he said with a smile

What I’d really like, dad, is to borrow the car keys

See you later

Can I have them please?

And the cat’s in the cradle…

 

I’ve long since retired and my son’s moved away

I called him up just the other day

I said, I’d like to see you if you don’t mind

He said, I’d love to, dad, if I could find the time

You see, my new job’s a hassle and the kid’s got the flu

But it’s sure nice talking to you, dad

It’s been sure nice talking to you

 

And as I hung up the phone, it occurred to me

He’d grown up just like me

My boy was just like me

 

And the cat’s in the cradle…

 

PŘEBÍRANÁ

Před časem se mi narodil kluk,

jednoho dne přišel na svět a byl tu,

ale já musel stihnout spoustu věcí, platit účty…

Zatímco jsem byl pryč, naučil se chodit,

a než jsem se nadál, už mluvil,

a když trochu povyrostl, řekl mi:

„Táto, chci být jako ty.“

 

Přebíraná a stříbrná lžička,

říkanka o smutném pasáčkovi a muži na měsíci.

„Kdy se vrátíš, tati?“

„Nevím, ale

pak už budeme spolu.

Neboj, pořádně si to užijeme.“

 

Nedávno bylo synovi deset let.

„Díky za míč,“ povídá, „tati, zahrajeme si?

Ukážeš mi, jak se hází?“ Já na to: „Dneska ne,

mám toho moc.“ A on: „No tak jo.“

A odešel s úsměvem, který říkal:

Jednou budu jako on,

jednou budu jako táta.

 

Přebíraná…

 

Před pár dny se syn vrátil z vysoké,

vypadal tak dospěle a ze mě jen vypadlo:

„Jsem na tebe hrdý, neposadíš se na chvíli?“

Zavrtěl hlavou a vesele prohodil:

„Vlastně jsem si, tati, chtěl půjčit auto.

Uvidíme se pak,

dal bys mi, prosím, klíčky?“

 

Přebíraná…

 

Teď už jsem v důchodu a syn se odstěhoval,

zrovna tuhle jsem mu volal,

povídám: „Rád bych tě viděl, jestli tě to neobtěžuje.“

On na to: „To by bylo skvělé, tati, jenže kde vzít čas?

Ta nová práce mě ničí, a navíc dítě má chřipku,

ale hrozně rád jsem s tebou mluvil, táto,

fakt jsem tě rád slyšel.“

 

A když jsem zavěsil, napadlo mě,

že je stejný jako já,

můj kluk se vážně potatil.

 

Přebíraná…

[1] Cat’s in the cradle, resp. cat’s cradle, je stará dětská hra s provázky, u nás známá jako přebíraná (přebírání, přebíračka). Anglický název možná vznikl zkomolením výrazu „cratch-cradle“ (žlab).

Přidat komentář