JOHN MARTYN vl. jm. Iain David McGeachy. 11. 9. 1948, New Malden, hrabství Surrey, Anglie – 29. 1. 2009, Kilkenny, provincie Leinster, Irsko. Důležitá alba: Stormbringer! (Island 1970), Solid Air (Island 1973), Inside Out (Island 1793), Grace & Danger (Island 1980), No Little Boy (Permanent 1993). Písně, které stojí za to: Solid Air, I’d Rather Be The Devil, May You Never, Sunday’s Child, Head And Heart, One World, Rock Salt And Nails.
Jeden z opravdových klasiků britské hudby se narodil v New Maldenu anglické matce a skotskému otci. Iain David McGeachy, vystupující pod jménem John Martyn, byl synem operních zpěváků. Sám si později osvojí vokální projev založený na těsné – v pravém smyslu jazzové – souhře hlasu a feelingu. Zároveň se stane písničkářem par excellence, který ovšem hájemství akustické kytary brzy vymění za progresivnější sound. Cesty Páně ho zavedou až k triphopu, ale pro mnohé zůstane především skladatelem svižného folkrockového hitu May You Never, který zařadí na album Slowhand jeho slavnější kolega Eric Clapton.
Rodiče se rozvedli, když bylo Martynovi pět. Chlapec vyrůstal rozpolcen mezi Anglií a Skotskem: většinu času strávil s babičkou nebo na matčině hausbótu. Na střední hrál rugby a z výtvarné školy v Glasgow zběhl k muzice do Londýna. Povzbuzen svým mentorem Hamishem Imlachem a ovlivněn hráči, jako byl Davey Graham, začal v sedmnácti vystupovat v klubu Les Cousins v londýnské čtvrti Soho, kde se na pódiu střídal s Bertem Janschem, Ralphem McTellem či Alem Stewartem. Krátce nato si ho všiml Chris Blackwell, zakladatel vydavatelství Island Records, které se primárně soustředilo na jamajský styl reggae. John Martyn se stal prvním bělochem, s nímž firma Island podepsala smlouvu. V říjnu 1967 mu vyšla první deska London Conversation. Na druhém albu The Tumbler, produkovaném Stewartem, už byl přítomen jazzový flétnista a kontrabasista. Zvrat přišel se třetím elpíčkem Stormbringer!, natáčeném ve Woodstocku s americkými hudebníky včetně Levona Helma ze skupiny The Band. Role producenta se ujal Joe Boyd, stojící u začátků Pink Floyd. LP Stormbringer! je prvním ze dvou alb, které John napsal se svou ženou Beverley – zpěvačkou, jejíž hlas slyšíme v písni Fakin’ It na desce Simona a Garfunkela Bookends. Dvojice dále vytvořila nahrávku The Road To Ruin, načež Martyn začal opět vystupovat a natáčet jako sólista.
Během práce na tomto albu navázal John kontakt s basistou kapely Pentangle Dannym Thompsonem a zkraje roku 1973 vydal Solid Air, jedno ze zásadních alb nové dekády. Titulní skladbu věnoval příteli Nicku Drakeovi (neuplynou ani dva roky a Nicka najdou předávkovaného antidepresivy). Pro odlehčení sem zařadil i svou nejznámější melodii May You Never. V adaptaci starého blues Skipa Jamese Devil Got My Woman (přezvaného na I’d Rather Be The Devil) však popustil uzdu novátorským myšlenkám. Do experimentálního zvuku, dosahovaného pomocí kytarového zkreslení, programovatelného fázovače a páskového delaye Echoplex, se pak zcela ponořil při nahrávání další desky Inside Out. Za asistence hráčů, jako jsou Steve Winwood a Bobby Keyes, stvořil svůj doposud nejodvážnější epos na pomezí jazzu a alternativy. Následoval neméně smělý počin One World, natočený zčásti v přírodních scenériích anglického venkova. Album bylo výsledkem Martynovy cesty na Jamajku, kde se – poněkud vyhořelý – setkal s vyhlášeným producentem stylu dub Leem „Scratch“ Perrym. Domů se vrátil nabitý nápady, v dalších letech ho však přesto čekal prudký sešup. Manželství s Beverley ztroskotalo, což je zdokumentováno na albu Grace & Danger – tak depresivním, že ho Chris Blackwell vydal až po urputném přemlouvání. Při nahrávání se John sblížil s hostujícím Philem Collinsem, jenž v té době také procházel krizí. Collins se ujal produkce Martynova dalšího alba Glorious Fool a přizval i Erika Claptona, který Johnovi dlužil službičku.
V příštích dekádách se z Martyna stane kultovní postava. Když v roce 1993 přetočí své staré kousky na albu No Little Boy, přijdou mu s nimi pomoci Collins, Helm i Dave Gilmour. CD And z roku 1996 dokáže, že je John také jakýmsi tátou triphopu, a o dva roky mladší deska The Church With One Bell vznikne v budově opuštěného kostela ve Skotsku. Od roku 2003 Martyn koncertuje na vozíčku; lékaři mu kvůli těžké cukrovce museli amputovat pravou nohu. Rok nato přichází poslední album vydané za jeho života: On The Cobbles. Koncem ledna 2009 Martyn umírá v Irsku ve věku 60 let na syndrom akutní dechové tísně.
John Martyn
MAY YOU NEVER
And may you never lay your head down
Without a hand to hold
May you never make your bed out in the cold
You’re just like a great strong brother of mine
You know that I love you true
And you never talk dirty behind my back
And I know that there’s those that do
Oh please won’t you, please won’t you
Bear it in mind
Love is a lesson to learn in our time
Now please won’t you, please won’t you
Bear it in mind for me
And may you never lay your head down…
Well you’re just like a good close sister to me
You know that I love you true
And you hold no blade to stab me in the back
And I know that there’s some that do
Oh please won’t you…
May you never lay your head down…
You’re just like a great strong brother of mine…
Oh please won’t you…
May you never lose your temper
If you get in a bar room fight
May you never lose your woman overnight
May you never lay your head down…
May you never lose your temper…
John Martyn
KÉŽ NIKDY
Kéž nikdy nesvěsíš hlavu
dřív, než než tě někdo vezme za ruku.
Kéž si nikdy nemusíš stlát venku v zimě.
Jsi jako můj velký silný brácha
a víš, že tě mám fakt rád.
Nikdy mě nepomlouváš za zády,
já vím, že někteří to dělají.
Tak prosím tě, moc prosím,
měj na paměti,
že láska lidi zkouší.
Prosím, pamatuj na to,
kvůli mně.
Kéž nikdy nesvěsíš hlavu…
Jsi jako má hodná, blízká sestra
a víš, že tě mám fakt rád.
Nechceš mi vrazit kudlu do zad,
já vím, že někteří by to udělali.
Tak prosím tě…
Kéž nikdy nesvěsíš hlavu…
Jsi jako můj velký silný brácha…
Tak prosím tě…
Kéž zachováš klid,
až se přimotáš k hospodské rvačce.
Kéž ti holka vydrží déle než na jednu noc.
Kéž nikdy nesvěsíš hlavu…
Kéž zachováš klid…