David Ackles psal písně jako dialogy. Přesto znějí smutně, osaměle. Snad proto se tak špatně prodávaly. To ale neznamená, že za nic nestojí. Právě naopak! Ne náhodou je považují za velký zdroj inspirace Elton John, Phil Collins či Elvis Costello. Hluboce věřící Ackles se do 
podivně cynické doby, v níž se snažil prosadit, moc nehodil. Odjakživa ale věděl, že nechce dělat nic jiného než hrát a psát poezii. Muzika, kterou dělal, má v sobě prvky divadla i filmové techniky – syn kabaretního komika předváděl v dětství bizarní vaudevillová čísla v duu se svou sestrou, později studoval anglickou literaturu a filmovou vědu. Když dokončil vysokou, živil se nejrůznějšími způsoby: jako soukromé očko, hlídač v továrně na záchodové mísy, tenťák čili dělník v cirkuse… Hluboký hlas a melancholický výraz ho však předurčovaly k dráze skladatele a interpreta zadumaných balad, které hrál na rozladěné piano. Producent Elektra Records David Anderle se s ním znal už od školy. V roce 1967 ho Ackles zaujal písničkou Blue Ribbons, kterou snad původně měla zpívat Cher. Šéf Elektry Jac Holzman ale záhy pochopil, že tyto zvláštní skladby nemůže mít v repertoáru nikdo jiný než sám autor. Uvolil se tedy, že vydá Acklesovi desku.
Eponymní album ze září 1968 začínalo typickou písní The Road To Cairo o hledání čehosi, co nemělo být ztraceno, a strachu z opětovného nalezení. Fajnšmekři si ovšem oblíbili zejména krásnou melodii Down River s textem o chlápkovi propuštěném z vězení, který potká svou bývalou lásku a zjistí, že si zatím vzala jeho kamaráda. S natáčením pomáhali muzikanti z výborné, leč krátkodeché kapely Rhinoceros. Druhé album, Subway To The Country z roku 1970, si Ackles nechal zaranžovat od dalšího spolužáka, Freda Myrowa (poté, co nezafungovalo jednoduché pojetí Ala Koopera). Cílem bylo získat více posluchačů, což jistilo 22 studiových hráčů. Ve snaze zvýšit tržby David dokonce vyjel na turné – mimo jiné předskakoval Joni Mitchellové a sám měl v klubu Troubadour za předskokana Eltona Johna. Slovo dalo slovo a další Acklesovu desku American Gothic produkoval v Anglii v létě roku 1972 Eltonův dvorní textař Bernie Taupin. Dramatická, částečně orchestrální nahrávka s názvuky soulu, gospelu a country a s epickou desetiminutovou finálovkou Montana Song se dočkala nadšených recenzí. Los Angeles Free Press ji nazval „folkovým seržantem Pepřem“. Jenže se neprodávala tak, jak by mohla.
Rozčarovaný Ackles vyměnil Elektru za společnost Columbia Records, jejíž prezident Clive Davis mu velice fandil. Teatrálnost a aranžérskou rozmáchlost předchozího LP se rozhodl vyvážit komorní, na kost oholenou muzikou, kterou schválně nahrál doma na čtyřstopý magneťák. Bohužel, dříve než Acklesovo čtvrté album Five & Dime v roce 1973 vyšlo, musel Clive Davis firmu nečekaně opustit, a bez jeho podpory se introvertní vypravěč brzy ocitl na dlažbě. Na turné ho neposlali, po desce se slehla zem a nic dalšího už, chudák, nenatočil. Stáhl se na svou farmu poblíž Los Angeles, skládal hudbu k televizním filmům (Word Of Honor, Father Of The Year) a reklamám. V roce 1981 mu do auta naboural opilý řidič; málem přišel o levou ruku, šest měsíců strávil na vozíku. Teprve za tři roky mohl zase hrát na piano, bolest však už cítil stále. Uchytil se na divadle jako hudební režisér, připravil k inscenování Žebráckou operu a v roce 1995 uvedl vlastní muzikál Sister Aimee o kontroverzní losangeleské kazatelce Aimee Semple McPhersonové. Uvažovalo se o nahrávce, v březnu 1999 však David Ackles ve věku 62 let podlehl rakovině. Když ho Elvis Costello o čtyři roky později posmrtně uváděl do Rock’n’rollové síně slávy, neváhal o něm prohlásit, že šlo o „nejlepšího z neobjevených písničkářů konce šedesátých let“.
DOWN RIVER
Good to see you again Rosie / I know I‘ve changed a lot since then / But you‘re looking fine babe / Three years, that ain’t long Rosie / I still remember our song / When you were mine babe / Times change. Times change I know / But it sure goes slow / Down river, when you‘re locked away / Hey why didn’t you write Rosie / I stayed awake most every night / Counting my time babe / Oh no I ain’t mad Rosie / I know you had to mind your dad / But just a line babe / Oh, sure I remember Ben / Why? We went all through school / Is that right? / Well he ain’t no fool / He’s a good man Rosie / You hold him tight as you can / Don’t ask me why babe / Yeah nice seeing you Rosie / Me? I got things to do / Well goodbye babe / Times change. Times change I know / But it sure goes slow / Down river, when you‘re locked away / Rosie / Hey Rosie / My babe
ŘEKA ČASU
Rád tě zase vidím, Rosie, / já vím, dost jsem se změnil. / Ale ty vypadáš dobře, holka! / Tři roky nejsou dlouhá doba, Rosie, / pořád si pamatuju, co jsme si zpívali, / když jsi ke mně patřila. / Časy se mění. / Mění se, já vím, / ale když je člověk zavřenej, / plyne řeka času pomalejc. / A pročs mi nenapsala, / Rosie? / Noc co noc jsem nemoh spát, / počítal jsem minuty. / Ne, nepřeskočilo mi, Rosie. / Rozumím, tvůj táta… / No ale aspoň řádku… / Jasně, že si pamatuju Bena. / Chceš říct, že / všichni jsme to měli těžký. / No, to není špatná volba. / To je dobrej chlap, Rosie, / určitě se ho drž. / Proč, to se mě neptej, holka. / Taky jsem tě rád viděl, Rosie. / Co si počnu? Nějak bude. / Tak se měj. / Časy se mění. Mění se, já vím, / ale když je člověk zavřenej, / plyne řeka času pomalejc. / Rosie, / hej, Rosie! / Holka moje…