HVĚZDY V POLOSTÍNU: RALPH MCTELL

Ralph McTell Vl. jm. Ralph May. Nar. 3. 12. 1944, Farnborough, hrabství Kent, Anglie. Důležitá alba: 8 Frames A Second (Transatlantic 1968), Spiral Staircase (Transatlantic 1969), My Side Of Your Window (Transatlantic 1969), You Well-Meaning Brought Me Here (Famous 1971). Písně, které stojí za to: Streets Of London, Mrs Adlam’s Angels, Michael In The Garden, From Clare To Here, Hands Of Joseph, Bentley & Craig, Mr Connaughton.

 

 

Narodil se jako Ralph May a byl pojmenován po britském skladateli Ralphu Vaughanovi Williamsovi, u kterého jeho otec Frank May před válkou dělal zahradníka. Za války Frank narukoval a tři roky po Ralphově příchodu na svět rodinu opustil. Následovalo období chudoby, během nějž se Ralph se svým o dva roky mladším bratrem Brucem staral o matku Winifred nejlépe, jak uměl. Chlapci vyrůstali na jižním předměstí Londýna v Croydonu. Záhy objevili staré bluesové muzikanty, jako byl Blind Boy Fuller nebo Blind Blake. „Skoro všichni mí hrdinové byli černí, z Ameriky, převážně slepí a většina z nich je už mrtvá,“ konstatoval Ralph později. Jeden z jeho idolů, mistr dvanáctistrunné kytary Blind Willie McTell, ho inspiroval k pseudonymu Ralph McTell. (S nápadem přišel kamarád, toulavý muzikant Wizz Jones.) V mládí Ralpha ovlivnilo zpívání v nedělní škole (na něž vzpomíná v písni Mrs Adlam’s Angels). A také setkání s mladým Irem, jehož rodinu měli Mayovi na bytě a který Ralphovi nahrazoval otce. (Jejich vztah je námětem písně Mr Connaughton.) Objevoval však i odvrácené stránky života: když mu bylo osm let, vzbudila v Croydonu rozruch nepodařená loupež ve skladišti, které se dopustili mladiství Derek Bentley a Christopher Craig. Bentley se vzdal do rukou zákona, Craig se pokusil uprchnout a na útěku zastřelil policistu. K všeobecnému překvapení byl však za tento zločin odsouzen k smrti Bentley. Po letech o tom Ralph složil píseň Bentley & Craig, jež sehrála významnou roli v Bentleyho posmrtné rehabilitaci.

 

May (McTell) chodil na gymnázium, mnohem více ho však zajímala módní vlna skifflu. Naučil se hrát na banjo a foukací harmoniku a založil – tak jako mnozí jiní – sklifflovou kapelu. V patnácti šel raději do armády, než by dál studoval. Od první minuty však svého rozhodnutí litoval a hned jak mohl, nechal se ze služby uvolnit. Nastoupil na průmyslovku a pak se chvíli živil jako dělník. Na stavbě potkal Ira jménem Michael, který se stal inspirací pro jeho pozdější píseň From Clare To Here. Na Ralphovu otázku, jak se člověk z Irska ocitne až v Londýně, totiž odpověděl: „No, z Clare až sem je dlouhá cesta.“ Poté, co Ralph objevil beatniky a folkové hnutí, začalo mu být jasné, že se chce muzice věnovat naplno. Koupil si kytaru, začal na ni cvičit a zakrátko už ho bylo vidět na kdekterém rohu. Vydělával si buskingem v Anglii, Francii, Belgii, Německu, ba i v Jugoslávii a Řecku. Když bylo nejhůře, nechal se zaměstnat tu ve fabrice, jindy v prádelně nebo jako poskok v hotelu. Hodně času strávil v Paříži, kde se seznámil s Garym Petersenem, žákem samotného Reverenda Blind Garyho Davise. Od něj odkoukal, jak hrát na kytaru ragtime.

 

Roku 1967 podepsal smlouvu s Transatlantic Records. První album neslo název 8 Frames A Second, na druhém LP Spiral Staircase z roku 1969 se objevila jeho nejznámější skladba Streets Of London. V té době se Ralph usadil se svou norskou ženou Nannou v Cornwallu a čerstvá rodina se začala utěšeně rozrůstat. Úspěchy ve vyprodaných sálech ho roku 1970 přivedly na pódium festivalu na ostrově Wight, kde se octil po boku Leonarda Cohena. Pokus představit ho americkému publiku nevyšel, přesto měly jeho nahrávky vzestupnou tendenci. Na mnoha se podíleli členové kapely Fairport Convention, pozdější aranžér Davida Bowieho Tony Visconti či producent Eltona Johna Gus Dudgeon. V roce 1971 natočil McTell koncepční album You Well-Meaning Brought Me Here, rok nato vydal desku Not Till Tomorrow. (Název vznikl omylem – když se Ralpha po telefonu ptali, jestli už má titul, odtušil: „Až zítra.“) Roku 1976 dobyla hitparády nová verze písně Streets Of London, z níž se stal milionový hit. V osmdesátých letech měly velký ohlas Ralphovy melodie pro televizní pořady pro děti. Postupně založil několik vlastních značek, na nichž pak vydal albové pocty černošským bluesmanům, básníkovi Dylanu Thomasovi, bílým písničkářům v čele s Bobem Dylanem a Woodym Guthriem nebo instrumentální album Sofa Noodling. S Wizzem Jonesem nahrál dvě společné desky. Zatím poslední CD Hill Of Beans mu vyšlo v roce 2019.

 

 

 

 

 

 

Ralph McTell

STREETS OF LONDON

 

Have you seen the old man

In the closed down market

Kicking up the papers

With his worn out shoes?

In his eyes, you see no pride

Hands held loosely at his side

Yesterday’s paper

Telling yesterday’s news

So, how can you tell me you’re lonely

And say for you that the sun don’t shine?

Let me take you by the hand

And lead you through the streets of London

I’ll show you something to make you change your mind

Have you seen the old girl

Who walks the streets of London

Dirt in her hair

And her clothes in rags?

She’s no time for talking

She just keeps right on walking

Carrying her home

In two carrier bags

So, how can you tell me you’re lonely…

And in the all night cafe

At a quarter past eleven

Same old man

Sitting there on his own

Looking at the world

Over the rim of his tea cup

Each tea lasts an hour

And he wanders home alone

So, how can you tell me you’re lonely…

Have you seen the old man

Outside the seaman’s mission

Memory fading with

The medal ribbons that he wears?

In our winter city

The rain cries a little pity

For one more forgotten hero

And a world that doesn’t care

So, how can you tell me you’re lonely…

 

 

Ralph McTell

ULICE LONDÝNA

 

Viděls někdy toho starého chlápka,

jak se mezi zavřenými krámky na trhu

brodí odhozenými papíry

v opotřebovaných botách?

V jeho pohledu už není žádná hrdost,

ruce mu plandají podél těla,

včerejší noviny

hlásají včerejší zprávy.

Tak jak mi můžeš říct, že jsi sám

a že pro tebe slunce nesvítí?

Dovol mi, abych tě vzal za ruku a provedl tě

ulicemi Londýna.

Ukážu ti něco, co tě přiměje změnit názor.

Viděls tu předčasně zestárlou holku,

co se courá po Londýně

s prachem ve vlasech

a v rozedraných hadrech?

Nemá čas si s tebou povídat,

musí rychle dál,

celý svůj dům si nese

ve dvou nákupních taškách.

Tak jak mi můžeš říct, že jsi sám…

V nonstop bufetu

ve čtvrt na dvanáct

tentýž starý chlap

sedí, nemá společnost.

Hledí na svět

přes okraj svého hrnku čaje,

který vydrží pít hodinu,

načež vstane a jde domů – zase bez nikoho.

Tak jak mi můžeš říct, že jsi sám…

Viděls toho staříka

před námořnickou charitou?

Jeho vzpomínky blednou

jako stuhy, na kterých nosí medaile.

V našem větrném městě

déšť tiše pláče

pro dalšího zapomenutého hrdinu

a svět, kterému je to jedno.

Tak jak mi můžeš říct, že jsi sám…

 

 

Přidat komentář