HVĚZDY V POLOSTÍNU: SPIDER JOHN KOERNER

Spider John Koerner Nar. 31. 8. 1938, Rochester, New York. Důležitá alba: Blues, Rags And Hollers (Audiophile 1963), Spider Blues (Elektra 1965) , The Return Of Koerner, Ray & Glover (Elektra 1965), Running, Jumping, Standing Still (Elektra 1969), Music Is Just A Bunch Of Notes (Sweet Jane 1972). Písně, které stojí za to: Spider Blues, Delia Holmes, Rent Party Rag, Red Palace, Running, Jumping, Standing Still, Danville Girl, Everybody’s Goin’ For The Money.

 

 

 

Než přijel Robert Zimmerman do New Yorku a stal se z něj definitivně Bob Dylan, musel to zvládnout ve své rodné Minnesotě. V těsném sousedství kampusu Minnesotské univerzity, jednom z ústředních bodů dvojměstí Minneapolis–St. Paul, objevil na podzim roku 1959 bohémskou čtvrť Dinkytown – takovou Greenwich Village v malém. „Střed Dinkytownu tvořila křižovatka 4th Street SE a 14th Avenue SE v centru Minneapolisu,“ píše Dylanův životopisec Howard Sounes. „V roce 1958 začala na 14th Avenue mezi 4th Street a 5th Street fungovat kavárna Ten O’Clock Scholar. Bývalý krám s klasickou výkladní skříní byl upraven do podoby dlouhé místnosti s dřevěnými židlemi, stoly a lavicemi. Vzadu stál barový pult. Studenti vysedávali ve Scholaru celé dny, hýčkali si svůj šálek kávy nebo čaje, kouřili, hráli šachy, četli a poslouchali své hudebně nadané kamarády, kteří vystupovali na malém pódiu u okna. Ti nejzajímavější lidé, co se motali kolem kampusu, byli k nalezení právě tady: atraktivní dlouhovlasé dívky, oblečené po beatnicku do černého, divoši jako Red Nelson, jenž doma ve vaně choval aligátora, hipsterský básník Dave Morton nebo Spider John Koerner a Dave Ray, bílí kluci, kteří hráli blues jako nikdo druhý.“

 

John Koerner byl skoro o tři roky starší než Bob. Rodák z Rochesteru ve státě New York původně studoval na Minneapolské univerzitě aeronautiku. (Ve své době patřil k nejmladším pilotům – licenci získal už v patnácti.) „Po roce a půl se školou přestal a usmyslel si, že se bude živit jako potulný muzikant,“ hlásí Sounes. „Když dorazil do Kalifornie, dostal další nápad: dal se k námořnictvu. Chvíli nato se však zranil při autonehodě a zatímco se zotavoval, dostal se mu do ruky časopis Playboy s článkem o nové módě kaváren, ve kterých se hraje folk. Poté co byl se ctí zproštěn služby, vrátil se do Minneapolisu, začal docházet do Scholaru a potkal Davea Raye, kluka se slámově žlutými vlasy, posedlého Lead Bellyho písničkami.“ S Davem, jenž hrál tak jako on na kytaru a zpíval, a se třetím klukem jménem Tony Glover, který foukal na harmoniku, založil John akustické trio Koerner, Ray & Glover. Přátelé si dali přezdívky po vzoru svých bluesových hrdinů: Dave Ray byl Snaker, Tony Glover si říkal Little Sun a Koernerovi se pro jeho hubené dlouhé nohy a celkové držení těla přezdívalo Spider (Pavouk). Bobby Dylan a John se „přidali k partě, která se scházela v nakládacím prostoru za budovou chemických laboratoří, hrála muziku a mezi písničkami nechávala kolovat láhev vína,“ referuje Sounes.

 

Dylan na Spidera vzpomíná v knize Chronicles. „Měl ve tváři permanentní výraz pobavení,“ píše. „Mluvil tiše, ale když začal zpívat, stal se z něj ukázkový polní halekač.“ Spolu se svým triem natočil Koerner roku 1963 pro malý label Audiophile desku Blues, Rags And Hollers. Stalo se tak během jediné březnové session v Dámském klubu v Milwaukee. Dvacítka folkbluesových vypalovaček vyšla v létě v omezeném nákladu 300 kusů. Hned nato však slibnou trojici ulovila společnost Elektra, která album v listopadu vydala znovu, se vší parádou. Kritiky udivilo, že tihle bílí vysokoškoláci ze Severu mají skoro stejný feeling jako černý muž v mississippské deltě. „Nechtěli jsme staré bluesmany jen napodobovat,“ vysvětluje Spider. „My jsme tak chtěli žít. Pařit a pít a honit ženské, všechny tyhle kraviny.“ Potom, co se John s Erikem Von Schmidtem a Dylanem (skrytým za pseudonym Bob Landy) podílel na desce The Blues Project, vyšlo skupině u Elektry další LP Lots More Blues, Rags And Hollers. Mezitím Ray i Koerner natočili svá první sólová alba – Johnovo se jmenovalo Spider Blues. „Časem jsem pochopil, že fakt nejsem černej,“ říká jeho autor, „a přeorientoval jsem se na městský folk.“ S triem spáchal ještě jedno elpíčko, načež si dal roční pauzu a pak se vrátil ve dvojici s ragtimovým pianistou Williem Murphym na albu Running, Jumping, Standing Still. S příchodem sedmdesátých let našel příznivce v Londýně i v Kodani, kde potkal budoucí manželku. Do Minnesoty se vrátil roku 1977 a od té doby patří k hýčkaným klasikům tamní scény.

 

 

Spider John Koerner

EVERYBODY’S GOIN FOR THE MONEY

 

Everybody’s goin’ for the money

Thinkin’ it makes the world go round

But this old world keep turnin’ on and on

When you’re layin’ underneath the ground

 

Somebody’s got a hold on you

A hold on your everyday life

A hold on your friends and your relatives too

He’s got a hold on your children and your wife

 

Hey, they sell you on the television

And they sell you on the radio

They sell you any old way that they can

And they come knockin’ on your front door

 

I think I will buy me a wonderful car

And a T.V. and a stereo

I’ll drive and watch and listen all the time

And I won’t have to think anymore

 

Now that we buy everything we want

Let me tell you something you should know

It won’t be long until this way of life is gone

But it’s better that way, don’t you know?

 

Why sing a song about money?

Why sing about anything at all?

Take your life in hand and steal it from a man

Before he send you to the wall

 

Everybody’s goin’ for the money…

 

 

Spider John Koerner

VŠICHNI JDOU JEN PO PENĚZÍCH

 

Všichni jdou jen po penězích,

myslej, že se podle nich točí svět,

jenže tahle stará koule se bude točit dál a dál,

i když už budeš pod zemí.

 

Někdo tě má v hrsti,

má v hrsti celej tvůj život,

tvý kámoše i příbuzný,

má v hrsti tvý děti i tvou ženu.

 

Prodávaj tě v televizi

a prodávaj tě v rádiu,

prodávaj tě na každej známej způsob,

klepou ti na dveře.

 

Asi si pořídím parádní fáro

a telku a stereo.

Budu se projíždět a čumět a poslouchat

a už nikdy nic nevymyslím.

 

Teď, když každej může koupit, cokoliv jen chce,

dovol, abych ti něco vysvětlil:

to, jak žiju, je možná věc minulosti,

ale mně to tak připadá lepší.

 

Proč zpívat o prachách?

Teď vůbec není čas na zpívání.

Vem život do svejch rukou, vezmi si ho zpátky,

dřív než tě postavěj ke zdi.

 

Všichni jdou jen po penězích…

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář