Rakouské duo HVOB není příznivcům taneční elektroniky neznámým pojmem. V roce 2017 představilo na koncertech v Praze i Brně program prezentující desku Silk, o rok později si mohlo zahrát i na festivalu Colours of Ostrava. V roce 2019 se zpěvačka Anna Müller a producent Paul Wallner vrací na scénu s novým konceptem. Zatímco deska Trialog z roku 2015 byla postavena na výrazně multimediálním konceptu, následná Silk pak mezižánrové spolupráci s kytaristou s Winstonem Marshallem, letošní obsáhlá kolekce Rocco se soustředí na okamžiky přerodu.
Okamžiky, kdy něco, často i bolestně končí, aby se na uvolněném místě zrodilo cosi nového. Loučení, očekávání a vítání. Her Voice Over Boys, jak zní celý název souboru, se nehodlají přizpůsobovat současnému trendu těkavého poslechu, kdy dlouhohrající desky jsou čím dál kratší. Posluchačům předhazuje porci více než 80 minut nového materiálu ve třinácti kompozicích. A až na výjimky à la šedivá Shinichi jí risk vychází. Melancholický vokál, často pouze šeptaný, vždy tvořil zajímavý protipól energické, v základu výrazně taneční muziky. Na nové desce jako by obě složky našly nejvíce průsečíků v rámci dosavadního snažení Rakušanů. Zatímco křehký singl Bloom je baladou umně zabalenou do industriálních ruchů, hned následující Butter je party banger, jehož euforickému párty vyznění nezabrání ani Anino přemítání nad rozdílným vnímáním světa okolo nás. Pokud je třeba přirovnání, zkuste promíchat taneční minimalismus Fluke nebo Underworld s melancholií Faithless. Ano, HVOB jasně vychází z taneční estetiky devadesátkových žánrových velikánů. V tomto ohledu se na ně nesmíme obracet jako na věrozvěsty nových elektronických pořádků. Na druhou stranu i novým albem (stejně jako Moderat, Trentemøller nebo Jon Hopkins) předávají mainstremovému posluchači zprávu, že v současné tanečně elektronické tvorbě má fanoušek možnost najít si mezi křiklavými, prvoplánovými hvězdami různých tanečních monstrakcí, vkusnou žánrovou alternativu.
[PIAS], 2019, 81:34