HYPNO5E: Alba – Les Ombres Errantes

Roku 2016 vyrazil Emmanuel Jessua s kapelou do kraje svého dětství – do Bolívie. Pak do Mexika. Nepředváděli na koncertech očekávanou „cinematic-metalovou“ show s promítanými doplňky film-artu, pojali miniturné (skoro) čistě akusticky. Naznačili tak dění příští. Jessua ještě půl roku pobyl v mexických horách, bez ambice točil film, odžil si pár peyotlových rituálů a dobral se nových (niterných, širších) emočních prožitků. Tím teď víme, proč je novinka Alba – Les Ombres Errantes, s přídomkem Music from the Film, natolik odlišná od předchozích tří počinů avantgardně metalových Hypno5e. Po metalu ani stopy. Klid, úchvatná velebnost a melancholie. Podobnost hudebního veletoče téhle kapely z jihofrancouzského Montpellieru se slavnými polskými kdysi blackmetalisty Lux Occulta (profil viz UNI 1/2016) je až zarážející. Jessua přerod komentuje: „Je to hranice mezi Bohy a člověkem, mezi rozumem a šílenstvím, mezi minulostí a současností. Je to v náboženském a hudebním synkretismu starověkého tradičního karnevalu v Oruro, kde má matka každoročně tančila. Mýtus zde splývá s realitou a protagonisté ztrácejí pojem o čase i prostoru. Duší jsem se vrátil domů.“

 

Nové album je hudební cine-concept v přesném slova smyslu. Na cestě mezi rockem, lidovou, neo-folkovou a latinskoamerickou hudbou. Zpětná pouť historií času ke kořenům indiánských tradic v naprostém ponoru do počátků vesmíru. Žánrové řazení kapely mezi ambient-metal, cinematic-metal či metal vůbec je zde totálně mimoběžné. Řvaný chropot z předchozích desek se šmahem proměnil na „normální“ užití hlasu, užití normální barvy hlasu všech aktérů v melodiích. Nutno říci nádherných. Mísení jazyků opět odkazuje na karneval v Oruro, kde si komunity připomínají místní legendy a vzdávají hold různorodosti obyvatelstva za účelem spojit původní indiánské, španělské a africké tradice. Francouzština, angličtina, kreolština, latina. Kytary, bubínky i hluboko laděné bubny, chřestidla, flétny, zvonky, smyčce, prolínání mužských a ženských vokálů i deklamační vsuvky. Tohle album nešlo při psaní poslouchat. Je příliš krásné.

 

Pelagic Records, 2018, 74:11

 

 

Přidat komentář