Iiro Rantala: Lost Hero – Tears for Esbjörn

0614427981523V řadě záznamů jazzových koncertů z berlínské filharmonie, s pořadovým číslem 5, vyšlo oslavné album hudbě pianisty Esbjörna Svenssona, respektive na kolektivní autorství jeho tria E.S.T. (Dan Berglund – kontrabasista, Magnus Öström – bubeník, plus elektronika všichni). Toto podstatou akustické trio si od půlky devadesátých let vydobylo novátorským přístupem právě při využívání elektroniky v severnější části našeho kontinentu zaslouženou pozornost. Pod svá křídla jej vzalo mnichovské vydavatelství ACT a trio se stalo jednou z ikon současného švédského jazzu. To vše podtrhla i předčasná Svenssonova smrt v roce 2008, v jeho čtyřiačtyřiceti letech. Ve Svenssonově generaci o málo mladší finský pianista Iiro Rantala (1970) hudbu svého skandinávského kolegy považuje za velmi inspirativní a pro album složil titulní a úvodní romanticky zasněnou baladu Tears For Esbjörn. Dalším znalcem a obdivovatelem hudby E.S.T. je švédský kytarista Ulf Wakenius, který svou vlastní poctu složil už v roce Svenssonově smrti albem Love Is Real (ACT, 2008). Švédská zpěvačka Viktoria Tolstoy na svých deskách má hodně Svenssonových skladeb a jeho tvorbě věnovala také celé album – Shining On You (ACT, 2004). Na recenzované desce si tři tituly z tohoto alba zazpívá: Love Is Real se skvělým Wakeniusovým sólem, rozverný Waltz For The Lonely Ones, znějící jako standard swingové éry a místy až patetické Shining On You. Instrumentální kvarteto na CD doplňují další známé postavy švédského jazzu, basista Lars Danielsson a bubeník Morten Lund. Svensson stylově vyšel z hardbopového modu Theloniouse Monka, jehož skladbám se věnoval na albu E.S.T. Plays Monk (Superstudio GUL, 1996). Postupný průnik užívání elektroniky u E.S.T. byl vždy uvážlivý a smysluplný – nebyl pouhým zvukovým efektem. V hudbě E.S.T. hraje důležitou úlohu Berglundův kontrabas svým osobitým stylem rytmizování – dobře je to slyšet v Seven Days Of Falling při souhře s kytarovým sólem. Ze stejného alba pochází také následující Elevation Of Love, v níž Rantalovo strhující sólo přechází z klasicizujícího stylu do rockového dialogu s kytarou. Nejblížeji se hudbě, k níž dospívala progresivní hudba E.S.T., se Rantalovo a Wakeniusovo kvarteto přiblížilo v nejdelším titulu Dodge The Dodo (čas 10:27), který je expresivní od prvních taktů, plný dravých sól, akordické rytmizace piána, basista strhává publikum hrou smyčcem; přesto i zde si Rantala najde místo pro melancholičtější pasáž. From Gagarin’s Point Of View má opravdu vesmírnou náladu klidného pohybu daleko od pohybového běsnění civilizace, což nutně musí vyvolávat určitý stupeň trudomyslnosti. Takže ani nepřekvapí, že skladba rovnou přejde do závěrečné Lennonovy písně Imagine, vroucně zazpívané Viktorií Tolstoy. Stojí za povšimnutí příbuznost zpívané Svenssonovy skladby Love Is Real s touto rockovou klasikou, včetně naléhavosti hlasu vokalistky. Kvarteto si s písní poradí přesně v duchu tvorby E.S.T. – téměř free pasáží před hymnickým závěrem. Dlouhotrvající potlesk publika v berlínském auditoriu byl oprávněný.

ACT/2HP, 2016, 57:21

Přidat komentář